Průvod čertů v Schladmingu
Na výlet za rakouskými čerty jsem se hodně těšila. Domluvila jsem se s kamarádkou Editou z Havířova, která chtěla vzít i své 2 dcery, ale nakonec kvůli nemoci nemohla jet ani ona, ani jedna z dcer. Jako náhradnici vyslala svou maminku a tak jsem nakonec jela se Zdeňkou, její vnučkou Adélkou a kamarádkou ze školy Klárkou. V časných ranních hodinách jsme autobusem vyrazily z Ostravy do Rakouska, směr Schladming a Salzburg.
První zastávka byla v kouzelné rakouské vesničce Oberndorf, kde v místním kostelíku byla před 200 lety poprvé uvedena snad nejznámější vánoční koleda, Tichá noc.
Druhou zastávkou bylo malebné horské městečko Hallein, kde jsme navštívily jeden z nejstarších solných dolů v Evropě. Už 500 let pře Kristem zde sůl objevili keltové, kteří ji využívali hlavně ke konzervaci potravin. Keltové sůl z hory dolovali ručně s pomocí železných cepínů a v nůších a kožených vacích ji vynášeli na povrch.
Nás čekal podzemní úsek dlouhý přes kilometr, kde je stálá teplota okolo 10 stupňů Celsia. Solný důl se ze 2/3 nachází pod územím Bavorska a tak jsme mohly v podzemí překročit i rakousko-německou hranici. Nejnižší bod prohlídky byl 210 metrů pod povrchem a od vchodu vzdálen 1150 metrů. Tlak ve štolách je v této hloubce cca 2-3 tuny na cm čtvereční což znamená, že se štoly ročně zmenší o 1 až 2 cm.
Viděly jsme ukázku dávného dolování soli a mohly jsme ochutnat solný roztok. Svezly jsme se skluzavkou jako kdysi horníci, kteří zde po staletí pracovali a pluly jsme na voru po solném jezeře, které bylo 30 m široké, 70 metrů dlouhé a ve svém středu až 2 metry hluboké. V podzemí jsme také viděli expozici čertích masek a pietní místo věnované obětem důlních neštěstí.
Jedním ze způsobů jak se z hory získávala sůl bylo její louhování pomocí vody. Horníci v podzemí vyhloubili komory (louhovny), ty zaplavili vodou a sůl se tak vylouhovala ze stropu a okolních stěn. Vznikl solný roztok s cca 27% soli, který se potrubím odváděl do solivaru, kde se na obrovských varných pánvích zahříval čímž se odpařovala voda a zůstávala sůl.
Zajímavost: V roce 1573 a později také v roce 1616 učinili horníci hrůzný nález slisovaných mrtvých těl keltských horníků, které zasypala hora. Tato těla, dokonale konzervovaná solí, horníci vysekali z ochranné solné horniny a dopravili na denní světlo. Zde se začala těla rychle rozkládat a zapáchat. Do dnešní doby se tak z těchto nálezů bohužel nic nedochovalo.
Součástí Světa soli v Halleinu je i Keltské muzeum tvořené rekonstruovanou Keltskou vesnicí. Zde jsme mohly vidět vystavené nálezy a artefakty z místních keltských osad a hrobů.
V pozdních odpoledních hodinách jsme se autobusem přesunuly do horského střediska Schladming, kde jsme se zúčastnily vůbec největšího čertího průvodu na světě. Tzv. Krampuslaufy mají v celém Rakousku dlouholetou tradici a „čertovské řemeslo“ se tu dědí z generace na generaci. Jde o srocení a burácivé průvody pekelníků, čertů a dalších ďábelských příšer.
Přímo na hlavní promenádě jsme tak mohly sledovat tříhodinový pochod jednotlivých skupin čertů z různých oblastí. Masky procházejících čertů byly fascinující. Mnohé z nich jsou vyřezány ze dřeva místními řezbáři a protože výroba jedné takové masky může zabrat i desítky hodin ruční práce, není divu, že čertovské kostýmy jsou finančně velmi nákladnou záležitostí. Je proto zvykem, že se dědí z generace na generaci. Na masky se upevňují i beraní, mufloní, kozí či jiné rohy, snad aby příšery naháněly ještě větší hrůzu. Tradiční součástí kostýmů jsou i burácející kravské zvony a rachotící řetězy.
Ve Schladmingu se první Krampuslauf tak, jak ho známe dnes, poprvé konal v roce 1992. Jinak ovšem tato shromáždění alpských pekelníků mají prastarou tradici a pravdou je, že po návštěvě rakouského průvodu čertů mám jasno, že čeští čerti jsou proti těm alpským skuteční andílci.
A proč tu vlastně čerti tak řádí? Podle legendy v adventním čase k lidským obydlím scházeli z hor a lesů strašliví pekelníci, aby ztrestali hříšné smrtelníky. Takové návštěvy si oblíbili i lidé, kteří se pod maskou cítili krytí a nebáli se tak veřejně ukázat svoji nespokojenost s čímkoliv. Pod maskami tak začali běhat skupinky výtržníků, u nichž nikdo pořádně nevěděl, odkud se vyloupnou a co provedou. Proto není divu, že byly čertovské běhy jednu dobu i zakázané. Po jejich oficiální obnově přibližně v polovině 20. století došlo k jakési regulaci, ale i tak jsou rakouské čertovské přehlídky dost divoké a „plné nevybité energie“.
Následoval přesun na hotel a ubytování.
24. 11. 2018, Rakousko - Oberdorf, Hallein, Schladming
Adventní Salzburg
Druhý den nás po snídani autobus odvezl do barokního města Salzburg, kde jsme si za celý den dosyta užily adventní trhy a prohlédly historické centrum města zapsané na seznamu UNESCO.
Prohlídku historického centra jsem začala návštěvou Katedrály svatého Ruperta a Virgila čili Salzburského dómu. Jde o nejvýznamnější sakrální stavbu města u které nádherná fasáda a mohutná kupole dómu vykazují typické znaky raného baroka. Od svého vzniku byl chrám mnohokrát zničen, pokaždé byl však znovu obnoven. S každou opravou byl stále mohutnější, větší a honosnější. Tři letopočty na mřížích vstupních bran připomínají, že byl chrám ve své historii třikrát vysvěcen, a to v letech 774, 1628 a 1959.
Interiér chrámu je velice honosný a zdi i stropy jsou bohatě zdobeny. Nejvíce mě zaujal půdorys stavby, který je ve tvaru kříže. Hlavní chrámová loď dlouhá 101 metrů je tak ukončena Hlavním oltářem (dílo Santina Solariho), který má po stranách další, boční oltáře. Uprostřed tak vzniká jakási “křižovatka”, na jejíž každém rohu jsou plně mechanické varhany z roku 1988, které se řadí mezi ty nejlepší v Rakousku. Ohromný vnitřní prostor je působivě prosvícen a osmiboká hlavní chrámová kopule je zkrášlena bohatou štukovou výzdobou a také dvěma řadami fresek s výjevy ze Starého zákona.
Na bohoslužbu do chrámu může přijít najednou až 10 000 lidí, z nichž 900 bude mít i místo k sezení.
Vedle Salcburského dómu jsou náměstí Domplatz a Residenzplatz, která byla plná adventních stánků. Prohlédla jsem si bezpočet vkusných vánočních ozdobiček, betlémů, zasněžených těžítek, vánočních věnců, ručně vyráběných svíček, mýdel a dárečků ze dřeva, proutí, kamenů a jiného přírodního materiálu.
Ze všech koutů se linula vůně pečených kaštanů, pražených mandlí a horkého ovocného punče, zněly vánoční koledy a všude na mně dýchala romantická atmosféra historického města, která vánočním trhům vytvářela tu nejlepší kulisu.
Následovala prohlídka historického a velmi pozoruhodného Petrského hřbitova (Petersfriedhof). Hřbitov sv. Petra je zasazen do nádherného historického prostředí a patří k nejstarším a nejkrásnějším hřbitovům na světě. První zmínky o tomto pohřebišti sahají až do období pozdní Říše římské. Již 1300 let zde, kolem pozdně gotické kaple sv. Margarety, nacházejí svůj poslední odpočinek různé slavné osobnosti, umělci, učenci i obchodníci. Z nejslavnějších jmen je třeba uvést Mozartovu sestru Nannerl.
Nejzajímavější pamětihodností Petrského hřbitova jsou bezesporu raně křesťanské katakomby vytesané do skály Mnišské hory. Jejich původ spadá do období pozdní antiky. Mystické skalní jeskyně sloužily kdysi jako obydlí pro poustevníky a současně i jako pohřebiště.
Dále jsem vystoupala po cestě Oskar-Kokoschka-Weg, pojmenované po slavném rakouském malíři, do výšky přibližně 120 metrů nad řekou Salzach až k pevnosti Hohensalzburg. Tato pevnost, která byla vybudována již v 11. století, je největší dokonale zachovanou pevností ve střední Evropě. Její plocha včetně bašt zabírá více než 1,4 hektaru. Odtud se mi naskytnul působivý výhled na celé město.
Stavbu obranné pevnosti zahájil roku 1077 arcibiskup Gebhard. Za jeho nástupců byla stavba různě upravována. Sloužila k obraně města, jako vězení i jako sklad soli.
Hrad, který za celou svou historii ani přes četné pokusy nebyl nikdy dobyt, přestal svou obrannou funkci oficiálně plnit na základě nařízení Františka Josefa I. z roku 1861.
V rozsáhlém hradním komplexu jsou k vidění mimo jiné středověké knížecí komnaty a mnoho exponátů z dvorského života. Vnitřní prostory zdobené gotickými dřevořezbami, ornamentálními malbami i zlatem svědčí o nesmírném bohatství arcibiskupů, kteří Salcburk a jeho okolí spravovali.
V pozdním odpoledni jsem sestoupila z hradní pevnosti opět do města a procházela se malebnými vánočně vyzdobenými uličkami s nejedním romantickým zákoutím.
Přes zajímavě architektonicky řešený most Markartsteg, který byl ověšen tisíci visacími zámky, jsem přešla na náměstí Makartplatz a pokračovala až do romantických zahrad zámku Mirabell, které byly vytvořeny podle návrhů slavného barokního architekta Fischera z Erlachu. Zde jsem nafotila Pegasovu kašnu, kterou zdobí čtyři mramorová sousoší ztělesňující vodní živly a pořídila pár nádherných záběrů večerně osvětleného Salzburgu.
Kolem páté hodiny večerní jsme se vydaly ze Salzburgu (jehož název je poprvé písemně doložen v roce 755, a kde už ve 4. století byl vystavěn klášter) zpět domů. Do Ostravy, resp. do Havířova k Editě domů jsme dorazily ještě před půlnocí.
25. 11. 2018, Rakousko - Salzburg