Valdštejnský palác
Rozlehlý palácový komplex a první monumentální světská stavba raného baroka v Praze. Byl postaven v letech 1624 - 1630 na místě 26 domů, 6 zahrad, 1 parcely a 2 cihelen pro jednoho z nejmocnějších a nejbohatších českých šlechticů doby pobělohorské Albrechta Václava Eusebia Valdštejna (1583 - 1634), který byl neobvykle ctižádostivý, bezohledný a prchlivý, mohl by sloužit jako příklad chorobného kariérismu.
Stavbou rozsáhlé rezidence chtěl Valdštejn soutěžit přímo s Pražským hradem. Pro stavbu paláce bylo zbořeno téměř vše kromě výstavného paláce Jana Rudolfa Trčky z Lípy. Přes odpor malostranských usedlíků byla pro stavbu tehdy zbořena i Písecká brána, která stávala od r. 1257 u dnešního Pálffyovského paláce.
Albrecht z Valdštejna se ze svého sídla netěšil dlouho. Od roku 1630, kdy byla dokončována výzdoba paláce, do své násilné smrti v roce 1634 v něm strávil nanejvýš 12 měsíců. Některé prameny dokonce uvádějí, že v paláci pobyl celkem pouhých 80 dnů.
Vzhledem k tomu, že byl Valdštejn na sklonku života prohlášen za zrádce, mohl jeho majetky císař zabavit, a palác se tak po vévodově smrti dostal do vlastnictví Habsburků. Krátce poté ho za symbolickou cenu od císaře odkoupil vévodův vzdálený příbuzný Maxmilián z Valdštejna a Valdštejnové pak palác obývali více než tři sta let.
Od roku 1945 je palác majetkem státu a dnes zde sídlí Senát Parlamentu České republiky.
Při prohlídce paláce jsem se musela pozastavit nad jeho rozlohou, čítající na délku tři sta čtyřicet metrů a na šířku sto dvaasedmdesát. Komplex je tvořen několika budovami: Hlavní obytnou budovou, Trčkovským křídlem, tedy křídly koníren, dále se zde nachází tzv. Černínské atrium, tedy jednopatrová budova s nádvořím, ve které původně přebývala pážata a další křídlo je směrem k Jízdárně.
Interiér Valdštejnského paláce je jedním slovem honosný.
Je zde slavnostní Hlavní sál, vysoký 10,5 metru, s dvěmi řadami oken nad sebou a s portály s mramorovým obložením, které sem byly přeneseny z Černínského paláce až v polovině 19. st. Svými rozměry 24 × 12 metrů byl v 17. století po Španělském sále Pražského hradu největším sálem v Praze. Původně sloužil jako nástupní prostor k reprezentačním místnostem: stávala v něm osobní stráž vévody a návštěvníci z něj byli uváděni do přijímacích salonků k audienci.
Klenba sálu je zdobena štuky s postavami géniů a vojenskými emblémy. Uprostřed je freska Baccia Bianca, která představuje Valdštejna jako boha Marta na válečném voze. Na základě Valdštejnovy zpupnosti zde došlo k hrubému porušení pravidel antické mytologie: bůh Mars jezdí vždy pouze s trojspřežím, Valdštejn si však vynutil čtyřspřeží, které je v mytologii vyhrazeno pouze bohu Slunce Heliovi.
18. prosince 1996 se v Hlavním sále konala Ustavující schůze Senátu Parlamentu ČR. Senátoři v tomto sále zasedali dva roky do doby, než byla dokončena rekonstrukce současného Jednacího sálu v bývalé Valdštejnově konírně.
Hlavní sál je dnes využíván pro odborné přednášky, konference a semináře nebo pro kulturní, společenské a protokolární akce.
Hned vedle je Rytířská síň, která byla původně první z reprezentačních audienčních sálů vévody z Valdštejna, kam byli uváděni významní hosté z Hlavního sálu. Původně tu stávala kachlová kamna a vedle nich trůn s baldachýnem, na němž vévoda přijímal hold a uděloval oficiální audience.
Jižní straně dnes dominuje krb s jezdeckým portrétem Albrechta z Valdštejna. Krb zdobí keramické dlaždice italského původu z počátku 17. století.
Stěny jsou pokryty tapetami z koziny, s tlačenými motivy květů, plodů, ptáků a hmyzu. Centrální stropní freska vyjevuje obraz Pallas Athény spravedlivě vedoucí války.
Další zajímavou místností je Audienční síň s kruhovým půdorysem a freskami bohatě zdobenou klenbou. Za malými intarzovanými dveřmi zachovanými z původního Trčkova paláce je ve zdi skryté točité schodiště, které vede do druhého patra, které původně obývala Valdštejnova žena a dcera.
Kruhový obraz ve vrcholu klenby zobrazuje kováře Vulkána, homérského zbrojíře bohů a hrdinů, a zároveň boha ohně a ničivé síly, který zhotovuje Aeneovu zbroj za pomoci Kyklopů. Směrem dolů se klenba rozvíjí do čtyř vertikálních obrazových polí zpodobňujících vývoj lidstava inspirovaný 1. knihou Ovidiových Proměn Čtvero věků - Věk Zlatý, Stříbrný, Železný a Bronzový. Ve vodorovných polích se s obrazy Čtvera věků střídají obrazy Čtvera denních dob - Jitro, Poledne, Večer a Noc.
A nakonec je zde Jednací sál. Hala, dlouhá 60 metrů a široká 8,6 metrů, sloužila původně jako konírna, kde bylo v době Albrechta z Valdštejna ustájeno 37 koní. Vévoda prý miloval koně více než lidi. Každý kůň, ustájený v konírně, měl nad sebou údajně vlastní portrét s patřičnými informacemi jako jméno, stáří a chov, ze kterého pocházel. Některé výklenky s úvazy pro koně se v předsálí zachovaly dodnes.
Výstavba konírny byla zahájena v roce 1624. V polovině 18. století přestala sloužit původnímu účelu a celý prostor byl přestavěn. Umístěny zde byly sklady, spíže, kuchyně a pokoje služebnictva. V roce 1944 byla kvůli závažným statickým poruchám provedena rekonstrukce, v rámci níž byly odstraněny barokní vestavby a obnovena původní dispozice.
V současnosti slouží prostor jako Jednací sál Senátu, kde se konají schůze pléna, případně také veřejná slyšení, konference a semináře. Rekonstrukce sálu do stávající podoby byla završena v roce 1998.
Na jižní straně Jednacího sálu jsou umístěna sedadla pro senátory. Na protilehlé straně zasedá předsednictvo Senátu. Po stranách se proti sobě nacházejí galerie pro veřejnost a galerie pro vládu.
Na stěně za galerií pro veřejnost je zavěšena zvětšenina pozoruhodné historické mapy Evropy z roku 1592. Evropa je zde vyobrazena jako ženská postava v dobovém renesančním oděvu. Na hrudi má na řetízku zavěšený zlatý groš s nápisem Bohemia – Čechy, s městem Praga.
Valdštejnská zahrada
je pravděpodobně první palácová zahrada v Praze vybudovaná v návaznosti na palácový objekt. Náleží k Valdštejnskému paláci čp. 17, který je přístupný z Valdštejnského nám. 4. Přísně geometrická zahrada reprezentující rané baroko se prostírá mezi palácem, Valdštejnskou jízdárnou a Letenskou ul. a je uzavřena ohradní zdí. Má plochu 1,7 ha.
Dominantní částí celého zahradního komplexu je sala terrena - arkádový přístavek pro oddech a zábavu přiléhající k Valdštejnskému paláci. Jedná se o trojosní otevřenou stavbu z r. 1629 vyzdobenou překrásnými freskami, zachycující výjevy z řeckého Olympu.
Vedle saly terreny je umělá krápníková jeskyně (grotta), která je tvořena stalaktity z vápenného štuku. Napravo od jeskyně je drátěná voliéra určená pro chov výrů velkých.
Před salou terrenou je květinový parter, v jehož středu stojí bronzová fontána s kopií sochy Venuše s Amorem a delfínem. Část zahrady zabírá umělý rybník s ostrůvkem, který sloužíval k projížďkám na loďce. Na ostrůvku stojí kopie mramorové fontány se sochami Herkula a Najád.
V průběhu let 1625 - 1626 vytvořil pro zahradu nizozemský sochař Adriaen de Vries soubor soch znázorňujících postavy z řecké mytologie. Tyto sochy byly v roce 1648 odvezeny jako válečná kořist do Švédska, kde dodnes zdobí zámek Drootningholm. Kopie pro Valdštejnskou zahradu nechal vyhotovit Adolf Valdštejn v letech 1914 - 1915.
Zahrada je plná živých zvířat. Většina z nich se pohybuje zcela volně po cestičkách společně s turisty. Jde o pávy a jiné velké ptáky, naopak v jednotlivých jezírcích a rybníčcích lze vidět mnoho druhů různě zbarvených ryb.
A je zde také množství nádherně upravených keřů a květin, které zahradě dodávají ojedinělý a slavnostní vzhled.
25. 8. 2018, Praha - Malá Strana