Pivovar a muzeum v Humpolci
V Humpolci, městě v okrese Pelhřimov v kraji Vysočina, 23 km SZ od Jihlavy, kde žije přibližně 11 tisíc obyvatel, jsem nejprve navštívila vyhlídkovou věž kostela sv. Mikuláše. Cesta do věže vedla po 115 schodech, do výšky cca 30 metrů. Během této cesty vzhůru byla k vidění malá výstava týkající se historie města i kostela, cesta vedla i kolem dvou zvonů a závaží věžních hodin.
Celková výška věže je 55,3 m a odměnou za dobrodružný výstup až do posledního patra je úžasný výhled z věže na město i okolí.
Následně jsem se zúčastnila komentované prohlídky rodinného pivovaru BERNARD, která byla zakončena ochutnávkou vynikajícího piva.
Dávná historie pivovaru:
V roce 1597 skončila v Humpolci éra vaření měšťanského piva, které nahradila produkce z pivovaru, patřícího majitelům heráleckého panství. Pivovar postupně rostl a v 30. letech 20. století zaměstnávala jeho tehdejší majitelka Marie Terezie Fügnerová 40 stálých pracovníků a roční výstav byl 20 tisíc hl. Ležák i světlé a tmavé výčepní pivo měly velmi dobrou jakost a prodávaly se na Humpolecku, Německobrodsku, Ledečsku i Pelhřimovsku.
Po válce, v roce 1949, byl pivovar přeměněn na komunální podnik, později začleněn do národního podniku Horácké pivovary Jihlava a v roce 1960 do národního podniku Jihočeské pivovary České Budějovice. V posledních letech existence humpoleckého pivovaru rostl tlak na jeho zrušení a prakticky se do něho vůbec neinvestovalo.
Vedení národního podniku již nepočítalo s jeho dalším rozvojem a nastal celkový úpadek včetně poklesu kvality i výstavu piva. V roce 1991 činil výstav pouhých 26 tisíc hl.
Novodobá historie a současnost:
26. října 1991 Stanislav Bernard, Josef Vávra a Rudolf Šmejkal vydražili zkrachovalý humpolecký pivovar v malé privatizaci. Začali si plnit sen o vybudování pivovaru, který bude nejenom vařit poctivé české pivo, ale bude mít i svůj názor. Prvních deset let po privatizaci (pivovar byl vydražen za pětinásobek účetní hodnoty a technologicky byl tzv. po smrti) bojoval pivovar doslova o přežití. Díky kvalitě piva, servisu a postupném budování značky se podařilo tento sen splnit. BERNARD se stal celostátně známou značkou a pojmem.
Od roku 2000 působí Rodinný pivovar BERNARD jako akciová společnost a v červenci 2001 do ní jako strategický partner vstoupil pivovar Duvel Moortgat z Belgického království, který získal 50% podíl. Českými majiteli jsou s 25% podíly Stanislav Bernard a Josef Vávra.
Rodinný pivovar BERNARD v Humpolci dosáhl řady úspěchů a každý rok na jeho kontě přibývají další prestižní ocenění. Se značkou BERNARD se můžete setkat nejenom v celé České republice, ale i v mnoha dalších státech. V roce 2009 výstav pivovaru poprvé překročil hranici 200 tisíc hl alkoholického a nealkoholického piva.
(zdroj: webová prezentace pivovaru)
Poslední zastávkou bylo Muzeum Dr. Aleše Hrdličky, humpoleckého rodáka a světoznámého antropologa. Toto muzeum má 6 expozic, já navštívila 3:
Expozici loutek, která je umístěna v podzemí budovy muzea a je rozčleněna do dvou částí. První část zachycuje formou textů a fotografií vznik a historii loutkového divadla v Humpolci a jsou zde k vidění i 4 nejstarší loutky z let 1920 – 1930 od místního řezbáře. V druhé části je k vidění 10 pohádkových scén vytvořených ze 60 loutek, které byly muzeu zapůjčeny. Tyto loutky vytvořil lékař humpolecké nemocnice MUDr.Vojmír Kubíček se svojí ženou a v letech 1964 – 1970 s nimi hráli v nemocnici divadlo za spolupráce dalších zaměstnanců nemocnice.
O patro výš jsem viděla Hrdličkovu expozici, kde jsem se seznámila se životem, dílem a vědeckými výsledky Dr. Aleše Hrdličky a nahlédla do antropologovy pracovny.
Dr. Aleš Hrdlička žil od svých 13 let ve Spojených státech, vystudoval lékařství a antropologii, které zůstal věrný po celý život. Kromě otázky jednotného původu člověka zkoumal osídlení Ameriky a velkou část svého života věnoval výzkumu indiánských kmenů. Proto expozice znázorňuje indiánskou vesnici, jejíž součástí jsou indiáni ve skutečné velikosti, typický indiánský stan týpí, do nějž lze vstoupit a vše si zde prohlédnout a „osahat“.
V posledním patře na mně čekala Národopisná expozice, která přibližuje život, práci, kulturu a tradice v oblasti Humpolecka. K vidění byl nejen interiér obydlí 19. století zastoupený Světnicí a Měšťanskou jizbou, ale také modely lidových staveb. Z mnoha vystavených exponátů jsem se dozvěděla, jak vypadalo horácké hospodářství a řemeslná výroba na Humpolecku.
Celý výlet jsem zakončila vynikajícím obědem v Hotelu Kotyza na Horním náměstí.
11. 8. 2018, Humpolec