Estonsko
Devátý den jsme připluli do Tallinnu, hlavního město Estonska, které se může pochlubit tísiciletou tradicí. Přirozeným centrem města a místem, kde se nachází většina historických památek, je Staré město (Vanalinn), které bylo v minulosti obehnáno městskými hradbami, z nichž se poměrně významná část zachovala do dnešních dní. Staré město dodnes tvoří neobyčejně půvabná a romanticky působící změť starých středověkých dlážděných ulic, které se různě proplétají a vzájemně křižují.
My jsme do města vstoupili na severním konci Dlouhé ulice (Pikk tänav), kde jsme prošli Velkou mořskou bránou pocházející z 18. století. Jde o široký oblouk s dvojicí věží. Větší z nich je známá pod domáckým jménem Tlustá Margareta, evidentně proto, že její stěny jsou celé 4 metry silné. Svého času v ní bylo městské vězení, nyní je zde sídlo Estonského muzea mořeplavby.
Pokračovali jsme kolem jednoho z nejzajímavějších měšťanských domů známý pod názvem Tři sestry. Je to asi nejlépe zachovalá hanzovní stavba ve městě. Na první pohled působí velmi funkčně. Zaujmou zejména otvory, kterými se pomocí dodnes částečně zachovalých rumpálů přemisťovalo zboží. Dům byl od samého počátku obytnou stavbou a skladištěm v jednom. V nedávné době zde vznikl elegantní hotel a celá stavba dostala nový, citronově žlutý nátěr.
Dále jsme spatřili Dům Černých hlav. Jde o cechovní budovu, která na první pohled překvapí neobyčejně bohatě zdobenou renesanční fasádou a působivým kamenným portálem, pod kterým se ukrývají jemně vyřezávané vstupní dveře. 
Zajímavost: Zdejší bratrstvo Černých hlav bylo podobně jako příbuzná společnost v Rize zaměřeno na svobodné obchodníky, ale na rozdíl od svých druhů v hlavním městě Lotyšska zdejší Černé hlavy měly také vojenské úkoly. Členové společenstva se aktivně podíleli na obraně města a vítali vznešené a významné návštěvníky. Podle legendy byl cech založen na ochranu města během estonského povstání roku 1343. Pravdivost této verze je sporná, ale jisté je, že s postupující dobou se z kdysi jistě vojensky orientované společnosti stal pijácký spolek.
Prošli jsme kolem kostela Ducha svatého, nevelké gotické stavby se stupňovitým štítem, až k Bráně s dlouhýma nohama. Masivní městská brána byla postavena členy livonského řádu, kteří chtěli s její pomocí zatarasit obyvatelům města v neklidných dobách přístup k hradu.
Pokračovali jsme podél Margaretiny zdi až k Luteránské katedrále (Toomkirik). Jedná se o příjemnou stavbu s bílou fasádou, která přes řadu přestaveb poněkud překvapivě stále silně připomíná první kamenný kostel, který na tomto místě v roce 1240 postavili Dánové. Po vstupu do interieru jsme si všimli zasklených lóží, ve kterých, odděleně od prostých obyvatel usazených do dřevěných lavic, sedávali příslušníci místních bohatých rodin. Nad všemi modlícími se do výše tyčilo bohatě zdobené kněžiště ze 17. století. Stěny klenuté hlavní lodě a chóru jsou zdobeny sto sedmi erby zdejších urozených rodin.
Zde jsme využili možnosti vystoupat po schodišti ve věži až nahoru, kde se nám naskytl krásný výhled na město.
Na Hradním náměstí Lossi plats jsme navštívili pravoslavnou katedrálu Alexandra Něvského, ozdobenou zajímavými cibulovitými kupolemi. Chrám byl vybudován v r. 1900 k připomenutí záchrany cara Alexandra III. při železničním neštěstí, které imperátor zázračně a bez následků přežil. Zasvěcený byl sv. Alexandrovi Něvskému, který byl symbolem obránce ruského pravoslaví před náporem ze Západu. Již od samého počátku katedrála působila až nevkusně nazdobeně a mnozí místní obyvatelé ji popisovali jako svatební koláč na pohřební hostině.
Vedle katedrály se nachází budova Riigikogu, tedy estonského parlamentu, která byla svědkem událostí, jež vedly k vyhlášení estonské nezávislosti. Nejvýznamnější byl patnáctý květen roku 1990, kdy se zde sešli obyvatelé města, aby parlament chránili před prosovětsky orientovanými útočníky.
Dále jsme minuli nedobytně vyhlížející pevnostní věž Kiek in de Kök pocházející z roku 1475. Byla pojmenována podle oblíbeného lidového německého rčení, které lze přeložit jako “koukni se do kuchyně” - zdejší hlídka měla údajně výhled přímo do domácností některých obyvatel sousedních domů. Věž sloužila jako sídlo největší městské dělostřelecké baterie.
Došli jsme až na Radniční náměstí (Raekoja plats), které je obklopeno půvabnými středověkými domy s fasádou vyvedenou v různých pastelových odstínech. Zde vyniká Radniční lékárna (Raeapteek) jejíž fasáda pochází ze 17. století, ale samotný dům zde stojí již od roku 1422. Dodnes je zde funkční lékárna.
Pokračovali jsme na východ, kde jsme narazili na úzkou uličku známou jako Kateřinin průchod (Katariina käik), vedoucí kolem původní stěny dominikánského kláštera, kde dříve bývaly řemeslnické dílny a obchůdky.
Nakonec jsme vystoupali na městské hradby, odkud byl nádherný pohled na město. Hradby byly vybudovány z větší části v průběhu 14. století, ale v následujících staletích byly pravidelně opravovány a rozšiřovány. Svůj původní význam pozbyly až ve století osmnáctém, zejména v důsledku prudkého vývoje dělostřeleckých zbraní.
Zajímavost: Obyvatelé středověkého Tallinnu měli bez vyjímky povinnost podílet se na obraně města a sloužili také jako pravidelné hlídky. Jednou za rok se na městských hradbách konalo cvičení, na které se museli všichni službou povinní muži dostavit v plné zbroji.
Před vyplutím jsme si ještě pořídili společné snímky s lodí a prošli stánky se suvenýry. Konstatovali jsme, že estonská metropole nás velmi mile překvapila.
28. 7. 2018, Estonsko - Tallinn