Rusko - Petrohrad
Sedmý den jsme v časných ranních hodinách proplouvali Finským zálivem do Něvské zátoky.
Jako první jsme spatřili Petrohradskou hráz. Jde o pětadvacet kilometrů dlouhou soustavu hrází, jejímž smyslem je protipovodňová ochrana okolí Petrohradu. Hráz vede z Lomonosova na sever na ostrov Kotlin do města Kronštadtu a na jeho druhé straně pokračuje na východ k Sestrorecku. Podstatou protipovodňové ochrany je oddělení Něvské zátoky od zbytku Finského zálivu, což zabrání záplavám města od Baltského moře, ke kterým v historii došlo mnohokrát. Protipovodňová hráz dokáže ochránit město proti hladině moře zvýšené až o pět metrů.
Stavba hráze započala již v roce 1978, ale různé průtahy a zastavení prací způsobily, že byla dokončena až v srpnu 2011. Kromě protipovodňové ochrany slouží i silniční dopravě – po jejím vršku vede petrohradský obchvat.
Hned za hrází jsme minuli “zaparkovanou” ponorku a vojenskou loď a spatřili ostrov Kotlin, na kterém leží opevněné město Kronštadt. V tomto městě se u pevnosti nachází referenční bod nivelačního systému používaného od roku 1957 také v Československu.
Zajímavost: Jako balt(ský) po vyrovnání (zkratkou Bpv) se označuje výškový systém používaný v Česku a dalších zemích. Jeho výchozím bodem (bodem s nulovou nadmořskou výškou) je nula na stupnici vodočtu umístěného na břehu Baltského moře v Kronštadtu.
Od prvního přesného nivelačního měření, které v Česku jako části tehdejšího Rakouska-Uherska probíhalo v letech 1872 – 1896, se jako základ výškové sítě používala střední hladina Jaderského moře v Terstu. Následně vzniklý tzv. jadranský výškový systém se používal i v Československu až do druhé světové války. Nedlouho po ní se Československo připojilo k východnímu bloku; kvůli sjednocení geodetických systémů ve všech státech tohoto bloku následně Československo přešlo na nový výškový systém, ve kterém se jako referenční používalo Baltské moře. Od roku 1952 se tak v Československu začalo přecházet na baltský systém, jeho finální podoba, systém „baltský po vyrovnání“, začala fungovat v roce 1957,
Bpv je dnes jediným závazným geodetickým výškovým systémem v Česku, výjimečné používání jadranského systému bylo v některých lokalitách dovoleno do roku 2000.
A pak už nás čekal Petrohrad. Počtem obyvatel více než 4 000 000 patří Petrohrad na druhé místo v Rusku hned za Moskvou. Město bylo založeno r. 1703 carem Petrem I. a nazváno Sankt Peterburg.
Půdorysnou dispozici tvoří řeka Něva s desítkami ramen a s více než stovkou ostrovů, které spojuje asi 600 mostů.
Už z dálky bylo vidět mrakodrap Lakhta Center, který je se svými 462 metry nejvyšší v Evropě a má 87 pater. Se stavbou se započalo v r. 2012, dostavěna byla teprve letos.
Protože jsme si před cestou nestihli vyřídit víza, mohli jsme Petrohrad navštívit jen v rámci organizovaných výletů. Vybrali jsme si 4 hodinový autobusový výlet po největších pamětihodnostech Petrohradu. Bohužel to ale byla spíš pojížděčka v dopravní zácpě. Na samotné památky zbyla hodina a čtvrt čistého času.
Nejprve jsme na 10 minut zastavili u Chrámu sv. Izáka, kde jsme stihli udělat akorát pár snímků.
Chrám svatého Izáka nebo Isakijevský chrám je největší z petrohradských chrámů a také nejvyšší pravoslavnou katedrálou ve městě a druhou nejvyšší na světě (po Chrámu Krista Spasitele v Moskvě). Je zasvěcen svatému Izákovi Dalmatskému, na jehož svátek se narodil Petr I. Veliký.
Chrám stojí na místě dřevěné stavby z roku 1707 a dvou následujících kamenných, které vyhořely. Dominantou této stavby je pozlacená kupole, sahající do výšky 101 metrů, na jejíž pozlacení bylo použito 100 kg čistého zlata. Do chrámu se vejde téměř 14 000 věřících.
Následně nás autobus převezl do místní tržnice, kde bylo 25 minut k nákupu suvenýrů.
Pak nás autobus vezl kolem Zimního paláce k další zastávce, která byla na břehu řeky Něvy, kde jsme opět během 5 minut mohli pořídit pár snímků. Bohužel, bylo to daleko na focení Zimního paláce, zato jsme mohli vidět ponorky a vojenské lodě kotvící přímo ve městě.
Další zastávka byla u Petropavlovské pevnosti, kde jsme během 30 minut prošli pravoslavný Chrám sv. Petra a Pavla. V chrámu jsou uloženy hrobky ruských imperátorů. Autorem Petropavlovské pevnosti včetně chrámu je švýcarsko-italský architekt Domenico Trezzini. Musím uznat, že vnitřní prostory chrámu jsou bohatě zdobeny a tak nám tato návštěva chrámu aspoň trochu zvedla náladu z nevydařeného výletu.
Poslední zastávka byla opět pětiminutová, pouze na vystoupení z autobusu a pořízení pár snímků z jednoho místa, neboť nešlo ani nikam dál poodejít. Zastávka byla u chrámu na krvi. V ruské pravoslavné tradici jsou to takové kostely, které připomínají místa zavraždění členů panovnické rodiny.
Existují celkem tři tyto chrámy:
- Chrám svatého Dmitrije na krvi v Ugliči (ze 17. století) – připomíná zavraždění careviče Dimitrije v roce 1591
- Chrám Spasitele na krvi v Petrohradě (z 19. století) – připomíná zavraždění cara Alexandra II.
- Chrám Všech svatých na krvi v Jekatěrinburgu (z 21. století) – připomíná zavraždění cara Mikuláše II. a jeho rodiny.
Chrám Kristova vzkříšení - Spasitele na krvi je petrohradský pravoslavný chrám. Byl vybudován na místě, kde byl v roce 1881 spáchán atentát na císaře Alexandra II., který na následky atentátu zemřel. Chrám nechal postavit jeho syn Alexandr III. na památku zavražděného cara.
Chrám se začal budovat v roce 1883 a dokončen byl roku 1907. Nachází se u Gribojedova kanálu. Vysoký je 81 metrů a pojme 1600 lidí. V chrámu se nachází 7 500 m2 vzácných mozaik. Stavba je vybudována ve staroruském stylu a nápadně připomíná chrám Vasila Blaženého v Moskvě. Během existence Sovětského svazu byl chrám uzavřen a vydrancován. Mozaiky a vzácné ikony byly poškozeny. Určitou dobu sloužil jako sklad ovoce a zeleniny. Chrám dlouho chátral, po čase byl rekonstruován. Pro veřejnost byl znovu otevřen v roce 1997.
26. 7. 2018, Rusko - Petrohrad
Zajímavost:
SPB je vžitá zkratka pro "severní hlavní město" RF - Petrohrad. Санкт-Петербург, Sankt Petersburg, Sankt-Petěrburg, Petrohrad (v době SSSR Leningrad, Ленинград), hovorově se běžně zkracuje na Pitěr (Питер).
Od roku 1819 probíhala stavba SPB v souladu s požadavkem na jednotu architektonických souborů, celek byl důležitější než jednotlivé budovy. V roce 1844 rozhodl car o tom, že výška budov v historickém centru nesmí přesahovat Zimní palác - 23,5 metrů (tzv "nebeská linie"). Díky tomu je SPB opravdu unikátním městem a nový mrakodrap o to větším překvapením.
Nebeská linie
Zajímavé video o "kódu Petrohradu" bylo sice natočeno v ruském jazyce, ale stojí za shlédnutí.
Rusko - Puškin
Osmý den nás čekal autobusový výlet do města Puškin.
Puškin (do roku 1917 Carskoje Selo) patří administrativně pod Petrohrad, od jehož centra je vzdáleno asi 25 km jižním směrem a v roce 2010 zde žilo okolo 95 000 obyvatel.
Ve městě se nachází komplex Carské selo, které bývalo letní rezidencí ruských carů od 18. století až do Únorové revoluce. Jde o architektonicko-parkový soubor paláců, parkové architektury, jezer, soch a mnoha pamětihodností. Pozemky dnešního palácového komplexu získala Kateřina I. roku 1710 jako dar od svého muže Petra I. Roku 1837 spojila Carské město s Petrohradem Carskoselská železnice, první železniční trať v Rusku a šestá na světě. Na konci 19. století se Carské Selo stalo prvním plně elektrifikovaným městem v Evropě.
Zde jsme navštívili asi nejhonosnější památku tohoto komplexu - Kateřinský palác.
Stavba tohoto paláce začala roku 1717, na popud manželky cara Petra Velikého Kateřiny I. Ruské. Po ní palác dodnes nese jméno, ačkoli původní stavba, z dílny německého architekta Johanna-Friedricha Braunsteina, byla nakonec téměř celá stržena a v roce 1752 začala mohutná přestavba v rokokovém stylu, kterou na přání carevny Alžběty Petrovny navrhl italský architekt Bartolomeo Rastrelli. Nová stavba byla dokončena roku 1756. V roce 1820 palác vyhořel, načež car Alexandr I. Pavlovič pověřil architekta Vasilije Stasova rekonstrukcí, která dala mnohým interierům empírový charakter. Další velké poničení způsobily německé jednotky za druhé světové války. Teprve roku 2003 byla dokončena rekonstrukce, která paláci vrátila starou slávu.
Nejprve jsme si vystáli neuvěřitelně dlouhou frontu pro vstup do paláce. Naštěstí se postupovalo docela rychle a čas krátila stylová kapela, takže jsme se do paláce dostali po slabé půlhodince.
Celý interier paláce působí honosně a je bohatě zdobený zlatem i vybaven dobovým nábytkem. Na stropech místností jsou malované obrazy, stěny jsou zdobeny pozlacenou dřevořezbou, jantarem, mramorem a zrcadly. Podlahy jsou z mramoru nebo parket ze vzácných druhů dřeva a vytvářejí složité obrazce. Bylo opravdu nač koukat.
První navštívenou místností byl Velký taneční sál rozprostírající se na ploše 846 metrů čtverečních. Místnost opticky zvětšuje 12 párů vysokých oken a stěny vyplněné zrcadly. Pozlacené dřevořezby ve tvaru postav a květinových ornamentů pokrývají každé volné místo na stěnách. Na stropě je jediný obrovský obraz a podlaha je z parket dřeva několika barev.
Přilehlé komnaty byly laděny do modré barvy a v každé místnosti byla nádherná kachlová kamna.
Další nádhernou místností je Obrazárna. Jedinečný dekorativní efekt zde byl vytvořen tím, že 130 obrazů západoevropských mistrů 17. - 18. století pokrylo celé stěny sálu. Zdá se, jakoby šlo o "tapetu" vytvořenou z poslepovaných zarámovaných obrazů.
Prošli jsme i Zelenou jídelnou, jejíž výzdoba byla inspirována antickými vilami v Pompejích. Na stěnách jsou štukové reliéfy, znázorňující mladé ženy a muže v římských oděvech.
Nejzajímavějším pokladem je bezesporu Jantarová komnata, která má stěny obložené panely vyplněné jantarem různých odstínů, který vytváří nápadité ornamenty.
Původně se jantarové obložení dostalo do Ruska v r. 1717 jako dar pruského krále Fridricha Wilhelma I. caru Petrovi I. A bylo instalováno do více místností a paláců carské rodiny. V r. 1755 bylo toto obložení sestěhováno do jediné místnosti v Kateřinském paláci. Původní obklad byl doplněný florentskými mozaikami z drahých kamenů, zrcadly, dřevěnými ornamenty a sochami tak, aby výzdoba pokryla kompletně celou plochu místnosti. Během 2. světové války byla celá Jantarová komnata demontována fašisty a během 36 hodin odvezena do německého Königsbergu, kde byla do konce války. Pak se záhadně ztratila a originál se dodnes nenašel. V roce 2003 byla dokončena rekonstrukce této komnaty a u příležitosti třístého výročí Petrohradu byla v Kateřinském paláci zpřístupněna veřejnosti.
Bohužel je v této místnosti zakázáno fotit a tak jsem pořídila pár fotek jen tak od pasu, tajně. Jejich kvalita není nikterak vysoká, ale pro připomenutí postačuje.
Nakonec jsme prošli chodbami, ve kterých jsou instalované obrazy a fotografie, zobrazující někdejší slávu paláce, jeho vyhoření a zničení během války a následnou rekonstrukci.
A pak už nás čekala procházka po parcích a zahradách, které vznikaly spolu s výstavbou paláců. Hlavní parky jsou dnes pojmenované podle staveb, které se v nich nacházejí.
My jsme nejprve obdivovali sochy a altán v Kateřinském parku, pak jsme zamířili kolem pavilonu Cameronova galerie k jezeru, za nímž bylo možno vidět pavilon Turecká koupel a nakonec jsme viděli i pavilon Ermitáž.
Po návratu na loď jsme viděli v pozdním večeru ještě jednu zajímavost a tím bylo úplné zatmění Měsíce. Tuto výjimečnou podívanou ale bohužel pokazila oblačnost, Měsíc se objevil až o půlnoci, kdy už stín Země pomalu ustupoval.
27. 7. 2018, Rusko - Puškin