Lotyšsko
Pátý den jsme připluli ústím řeky Daugavy do Rigy, hlavního města Lotyšska.
Historicky patřila Riga do hanzy, německého spolku obchodních měst na námořních obchodních trasách v Baltském a Severním moři. Současná Riga je živé město s množstvím pouličních kaváren a obchodů.
Historické centrum města bylo od kotviště naší lodi vzdáleno jen pár minut. Sice nám počasí úplně nepřálo, bylo zataženo a drobně mrholilo, přesto jsme se vydali objevovat krásy města. 
Naší první zastávkou bylo Katedrální náměstí (Doma laukums), jehož přirozenou dominantou je mohutná románská katedrála Rígas Dome, s jejíž stavbou se započalo v r. 1211. Jde o největší katedrální stavbu v celém Pobaltí. Ačkoli prošla řadou různě citlivých a rozsáhlých úprav, dodnes si z velké části zachovala svůj původní vzhled - zajímavé jsou cihlové vzory zdobící vnější strany katedrály. Vnitřní prostor je jako u řady luteránských církevních staveb poměrně strohý. Zajímavé je akorát kněžiště z r. 1641 zdobené sochami svatých a andílků s trubkami a jsou zde také skvostné varhany z 19. století s 6.768 píšťalami, které jsou čtvrým největším nástrojem svého druhu na světě. V roce 1884, kdy byly poprvé uvedeny do provozu, byly největšími na světě.
Na Katedrálním náměstí jsme měli možnost obdivovat zvláštní “sochy”. Jednalo se o medvědy, kteří byli pomalováni národními barvami a symboly jednotlivých států. Každá země zde měla jednoho medvěda. Našli jsme samozřejmně toho českého, ale úplně jsme nepochopili, proč má v tlapách medvěda a krávu jako národní symboly.
Dále jsme se vydali úzkými uličkami, plnými obchůdků a kaváren, na Radniční náměstí (Rätslaukums), jehož původní výstavba byla takřka zcela zničena v průběhu 2. světové války. Po znovuzískání nezávislosti se zde rozběhly rozsáhlé rekonstrukční práce, jejichž cílem byla obnova velmi cenného, pozdně gotického Domu Černých hlav (Melngalvju nams). Jedná se o silně asimetrickou budovu skládající se ze dvou částí, z nichž jedna je vůči druhé mírně odsazena směrem dozadu od náměstí. Obě části se honosí velkolepým stupňovitým štítem ozdobeným množstvím bohatě zdobených oken a výklenků se sochami.
Na protější straně stojí replika Radnice, která byla s nízkou mírou přesnosti a historické věrnosti znovu postavena v r. 2001. V podstatě jde o naprosto moderní kancelářskou budovu z počátku 21. století doplněnou o původní průčelí, které však působí značně nuceně a nesourodě.
Zajímavost: V domě Černých hlav se zpočátku scházeli členové několika místních spolků, ale postupně jeho vnitřní prostory začaly být využívány pouze jedním z nich - skupinou svobodných obchodníků, kteří si sami říkali “Černé hlavy” na počest svého patrona, římského světce a bojovníka severoafrického původu Maurice. Z hlavního sálu se postupně stal rušný pijácký klub, v němž se konaly oslavy proslulé divokou zábavou. Dům se později proměnil v místní společenské centrum a významný symbol obchodnické elity. Spolek Černé hlavy přetrval až do roku 1940.
Dále jsme navštívili kostel sv. Petra, velkolepou stavbu z červených pálených cihel, jejíž třístupňová věž je významným symbolem města. Interier kostela není významně zajímavý, neboť původní velmi bohatá středověká výzdoba kostela byla ve 20. letech 16. století zničena hordami místních rozvášněných protestantů. Zajímavá je však věž, která má svou vlastní historii. Poprvé se na kostele objevila v r. 1491 jako 137 metrů vysoká dřevěná ozdoba, ve své době nejvyšší věž v celé Evropě. Vydržela necelá dvě století a pak se zřítila. Následně byla znovu postavena. Druhá v pořadí se zachovala až do začátku 2. světové války, kdy podlehla bombardování. Současná 124 metrů vysoká ocelová věž je replikou verze z 18. století - její tři stupně vystupují ze zajímavých cibulovitých kupolí. V horní části je vyhlídková plošina, na kterou jsme za malé vstupné vyjeli výtahem. Odměnou nám byl nádherný výhled na město i velkou část jeho okolí. Zajímavý byl také pohled na naši loď kotvící nedaleko.
Pokračovali jsme na jih, k rušné Centrání tržnici (Centraltirgus). Ta je umístěna do celkem pěti mohutných pavilonů - každý se velikostí vyrovná fotbalovému hřišti. Každodenně se zde prodávají zemědělské i jiné výrobky z celého Lotyšska.
Pavilony jsou upravené hangáry na vzducholodě Zeppelin, které byly v průběnu 1. světové války postaveny Němci nedaleko Liepáji. Jejich repliky se na současném místě objevily ve 20. letech minulého století a dodnes vyhlížejí stejně moderně a extravagantně jako v době svého vzniku.
Na zpáteční cestě jsme prošli přes náměstí Lívu laukums až k Lotyšskému muzeu války, dodnes honosně vyhlížející stavbě ze 14. století, v jejichž stěnách z červených pálených cihel je stále možné najít střely, které tu uvízly během obléhání města.
Poslední zastávkou byla trojice neobyčejně ctihodně vyhlížejících domů známých pod kuriózním jménem Tři bratři (Trís bráli). První z nich (č.p. 17) je nejstarší, pochází ze samého počátku 15. století. Vypadá jako výplod děsivé fantazie nějakého kubistického architekta, a to nejen proto, že zdánlivě padá na své dva sousedy. Štíhlý, zelený dům s č.p. 21 je ve srovnání s prvním z trojice poměrně nezajímavý. Prostřední dům s č.p. 19 je pěkná stavba s okrovou fasádou a velmi elegantním renesančním portálem, kde sídlí Lotyšské muzeum architektury.
Na nábřeží, cestou k lodi, jsme prošli kolem hradu Rígas pils, který byl původně sídlem livonského řádu a nyní se v něm nachází oficiální sídlo lotyšského prezidenta. Původní pevnost ze 13. století byla v r. 1484 zbořena na příkaz rižských radních. Důvodem byla snaha zdůraznit upadající vliv livonského řádu na chod města a život zdejších obyvatel. V r. 1491 však livonský řád donutil místní měšťany, aby pevnost znovu postavili. Vznikla však stavba, která připomíná spíše starší úřednickou budovu než středověký hrad.
24. 7. 2018, Lotyšsko - Riga