Matějská pouť
První zážitek, který mě čekal v mém “novém a samostatném” životě byla Matějská pouť na holešovickém Výstavišti. Je to už dávno, kdy jsem jako malá holka byla na kolotočích. Tohle ale měla být daleko větší akce (reklamy lákaly na 115 atrakcí). Byl poslední čtvrtek kdy byla Matějská přístupná a navíc bylo něco málo po třetí hodině odpoledne a tak celý areál působil dost prázdně.
Jako první jsem hned po příchodu zvolila to (z mého pohledu) nejadrenalinovější - centrifugu Booster. Jde o otočné odstředivé rameno a se svou výškou 60 metrů je největší v Evropě. Pokladník a obsluha v jedné osobě nebyl sice moc příjemný, na aktrakci jsem nastupovala sama, ale pak to rozjel na plné pecky. První polovina otáčení byla docela v pohodě, ale asi proto, že jsem měla v obličeji pohodový výraz, obsluhující v druhé polovině jízdy přidal na obrátkách. Nějaký stupeň přetížení a “pády” hlavou dolů byly tak akorát. Atrakce moc príma, ale znovu půjdu zase až za pár let 
Chtěla jsem si zkusit houpací klece, které jsem měla ráda jako malá holka, i když se mi nikdy nepodařilo udělat celou otočku. Bohužel, byly obsazené a mě se nechtělo čekat, až se nějaká klec uvolní. Pokračovala jsem dál, viděla jsem strašidelný hrad, klasická autíčka i jejich novou modernější verzi - čluny na vodě, střelnice plné plyšových hraček a mnoho různých blbostí. Ale papírové růže už asi nefrčí. Zato jsem obdivovala nové atrakce, které za mých dětských let nebyly. Obří koule na vodě, ve kterých byly děti a snažily se udržet rovnováhu. Oceňuji to jako docela vtipný a bezpečný nápad. Nechyběl klasický labutí kolotoč, který zde měl i modernější verzi s postavičkami MickeyMouse a také zde byl řetízkový kolotoč, který byl ale vylepšen o to, že při otáčení vystoupal až do 70 metrů.
V podstatě jsem nechtěla navštívit všechny atrakce a utrácet za tuto zábavu. Chtěla jsem zažít atmosféru a sjet se na dvou či třech věcech. A protože jsem jako malá holka milovala horskou dráhu, vyzkoušela jsem i tu Pražskou, která nese název Cyklon a podle některých informací pochází z roku 1973. Její celková výstupní výška je 13 metrů, délka dráhy 440 metrů a dosahuje maximální rychlosti 46 km/h. Byla to krásná nostalgická vzpomínka na dětství.
Matějská pouť je v dnešní době tradiční jarní provozování zábavního parku na Výstavišti v Pražských Holešovicích. Navazuje na tradici výročních poutních slavností u kostela svatého Matěje v Dejvicích.
Historie: První záznam o konání poutí ke kostelu sv. Matěje je z roku 1595, kdy papež Klement VIII. vyhlásil na žádost tehdejšího pražského probošta Jiřího Bartholda Pontana z Breitenberka plnomocné odpustky pro poutníky do zdejšího kostela.
Od té doby se – s výjimkou krátkého období po bitvě na Bílé hoře – rozvíjela tradice velkých svatomatějských poutí. K proslulosti této pouti významně přispěla skutečnost, že se jedná o první jarní pouť v Praze. Poutní křížová cesta ke kostelu s dvanácti kapličkami začínala poblíž nynější stanice metra Hradčanská.
Vzhledem k posunu charakteru pouti od náboženského k zábavnímu a zvýšení počtu účastníků, jimž už zdaleka nepostačovalo prostranství před budovou fary, se stánky a pouťové atrakce postupně přesunuly do nižších úseků poutní cesty, zejména pak na dnešní Vítězné náměstí.
Kvůli výstavbě dalších budov ČVUT v Dejvicích byla zábavní část matějské pouti přesunuta. Roku 1960 se konala na Letné, později i v Modřanech a na Břevnově. Od roku 1963 či 1964 byla přesunuta do tehdejšího Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v Bubenči (nynější Výstaviště) a nabyla masových rozměrů (v 90. letech 20. století se počet účastníků přiblížil jednomu miliónu, poté poněkud klesl a v dalších letech se ustálil na přibližně 700 tisíc návštěvníků).
Svatomatějská pouť v kostele svatého Matěje se nyní slaví – vzhledem k přesunu svátku svatého Matěje podle českého liturgického kalendáře z 24. února na 14. května – v odlišném termínu než matějská pouť na Výstavišti.
4. 4. 2018, Praha - Holešovice