Cíl naší cesty
Ze španělského Cádizu jsme projeli kolem Sevilly, kde jsme doplnili vodu a pak už jsme zamířili na západ do Portugalska. 
První zastávkou bylo město Tavira. Historie Taviry sahá hluboko do minulosti. Už okolo roku 3000 př.n.l. zde sídlil lusitánský kmen Turdulů. A až do epidemie moru, která vypukla roku 1645, bylo tohle město významným střediskem, v němž se zdržovali rovněž někteří portugalští králové. Taviře se také přezdívá Město kostelů, kterých zde napočítáte hned 37(!). Kromě těchto kostelů zde najdete i zbytky malého maurského hradu, můžete obdivovat úzké uličky, udržované parky a náměstí. Nás ale zajímalo hlavně pobřeží, kde jsme viděli Hřbitov kotev připomínající dávnou tradici.
Na pláži Barril zde mezi dunami leží tisíce rezivějících kotev. Toto místo se nazývá Camitério das Ancoras, což v překladu znamená Hřbitov kotev. Ne že by tu kotvy byly skutečně pohřebené, jde o určitý symbol minulosti. Jsou jimi zatížené rybářské sítě, do kterých před lety místní rybáři lovili tuňáky. Sítě spojené mezi kotvami byly typickou místní metodou lovu, která se tu provozovala odedávna. Za její autory jsou považováni starověcí Féničané. Hřbitov kotev v Portugalsku tedy připomíná tuto dnes již zaniklou tradici, která zmizela společně s hejny tuňáků.
Naší druhou zastávkou bylo Faro, hlavní město turistického regionu Algarve. Oblast kolem Fara je součástí přírodní rezervace Parque Natural da Ria Formosa, která se táhne 60 km kolem pobřeží. Od moře je chráněna pásem písečných dun a lagun. Tato krajina s lagunami je ideálním místem k pozorování ptáků. Bohužel, je zde i mnoho komárů, kteří zde mají ideální přírodní podmínky.
Mezi městy Albufeira a Lagoa jsme měli další zastávku v městečku Armacao de Pera, kde jsme se setkali se slanou vodou Atlantiku a mohli jsme obdivovat oranžové pláže, o kterých se často hovoří jako o nejkrásnějších na konci Evropy.
Naše cesta pokračovala přes "lanový" most v Portimau do malého městečka Vila do Bispo, kde jsme v prodejně Lidl doplnili zásoby a zcela náhodou se potkali s Béďovým inspirátorem k této cestě.
Pak už nás čekal Sagres. Divoký a větrem bičovaný mys v nejzazším jihozápadním cípu Evropy byl kdysi považován za konec tehdejšího známého světa, O Fim do Mundo. Kdo si tady stoupne na skálu a zadívá se do oceánských dálek a na dunící příboj, může se možná tak trochu vcítit do mysli středověkých objevitelů, kteří se ze Sagresu vydávali na širé moře vstříc neznámým cílům.
V Sagresu prý v 15. století působil Infante Dom Henrique, princ Jindřich zvaný Mořeplavec, který zde vybudoval centrum navigace a mořeplavby a povolal právě sem nejlepší kartografy, astronomy, mořeplavce a stavitele lodí své doby. V tomto centru byla také vyvinuta karavela s vysokou zádí, plachetnice, již později využil Kryštof Kolumbus při své plavbě přes Atlantský oceán. Teprve karavela vlastně umožnila zlatý věk portugalských zámořských objevů.
V roce 1587 budovy vydrancoval anglický korzár a mořeplavec, sir Francis Drake, a drahocenná knihovna přitom padla za oběť ničivým plamenům.
Ze Sagresu jsme dojeli až do cíle naší půlroční velké cesty na jih - Cabo de Sao Vicente. Sao Vicente byl pro Římany posvátným skalním výběžkem, protože se právě tady slunce každý den nořilo do moře. Později se z mysu stalo křesťanské památné místo neboť dle legendy zde byly ve 4. století vyplaveny na souš ostatky svatého Vincence ze Zaragozy, když člun i se svým drahocenným nákladem skončil na dně oceánu. Ve 12. století byly světcovy ostatky převezeny do Lisabonu, kde je Svatý Vincenc dodnes patronem města.
Jindřich Mořeplavec vlastnil na mysu Sao Vincente pravděpodobně palác. Stál zřejmě tam, kde se dnes tyčí maják. Ten patří k nejvýkonnějším v Evropě a jeho světlo je vidět z moře ze vzdálenosti 100 kilometrů. Moře kolem mysu bylo dějištěm četných námořních bitev, ale dnes tu ticho a klid nic nenarušuje, přestože tato oblast stále patří k nejfrekventovanějším lodním trasám na světě. Prudké jsou jen nárazy větru do 60 metrů vysokých útesů.
Říká se, že na mys bychom neměli ani v létě jezdit bez svetru. V krajním případě můžeme ve stáncích u majáku získat vlněné pulovry nebo přikrývky. V kultovním kiosku s občerstvením dostaneme také "poslední opečenou klobásu před Amerikou".
29. 12. 2017 - 6. 1. 2018 (9 dní)
P: 415 km
Silvestr 2017
Oslavu Silvestra jsme stihli "na konci světa". Tradičně si děláme mísu obložených chlebíčků, kterou nám tady nahradily 2 talíře. Chlebíčky sice nebyly šunkové na bramborovosalátové podkladě, ale z dostupných zdrojů. Takže šunka a sýr nebo salám a sýr, vše s vajíčkem a zeleninou. Ale i tak byly vynikající. Nesměly chybět bublinky, v místním podání to bylo červené Lambrusco.
Ano, byl to Silvestr jinak, ale hlavně díky tomu, kde jsme byli.
Při této příležitosti jsme bilancovali jaký ten rok 2017 byl a přemýšleli co asi přinese rok příští...
V každém případě můžeme říct, že rok 2017 byl pro nás zlomový a velice bohatý na zážitky. Díky zkušenostem z cestování můžeme na dění ve světě pohlížet daleko střízlivěji. Dokážeme zhodnotit kvalitu našeho života v zemi, z níž pocházíme. Už nás nerozhodí komár v pokoji ani studená voda ve sprše. Propadli jsme minimalismu a k životu už nebudeme potřebovat mnoho. Nabyli jsme sebedůvěry a s větší kuráží se můžeme postavit našim příštím životním výzvám, které přinese nejen Nový rok 2018!
31. 12. 2017, Portugalsko - Sagres
