Andorra
V příštích dnech mělo nastat ochlazení a hrozilo i sněžení, kterému jsme se chtěli vyhnout. Navíc jsme věděli, že do Andorry je to dost do kopce a pokud by byl na cestách již sníh, nemuseli bychom tudy ani projet (bývá vyžadováno zimní obutí a sněhové řetězy). Aktuální předpověď počasí hlásila, že sněžit začne za 2 dny a dle webových kamer jsme zjistili, že v Andoře sníh ještě není. Vydali jsme se tedy na cestu.
K hranicím Andorry jsme se dostali až odpoledne a navíc byl sníh už na území Francie. Nebylo to nic zásadního, takový poprašek, ale bylo jasné, že ve vyšších polohách by to mohlo být horší.
A taky bylo. K hraničnímu přechodu F/AND jsme dojeli až navečer a posledních pár zatáček bylo pod sněhem. Teplota klesla na mínus čtyři stupně. Bylo jasné, že stoupání v Pas de la Casa už nebudeme riskovat. Po projetí tunelem d'Envalira nás přivítala Andorra.
Andorra je u nás poměrně neznámá země. Což je škoda. Je tu totiž k vidění spousta věcí na malém prostoru. Malé státy totiž mají jednu velkou výhodu. Protože nemají místo, kumulují se v nich všechny památky a přírodní zajímavosti, stejně jako turisticky využitelné zázemí, pěkně vedle sebe. Možná právě pro nedostatek místa vyvolává Andorra dojem, že je v ní všeho víc, než v jiných státech.
Hlavní město Andorra la Vella leží na dně dlouhého úzkého údolí. Město se tak může rozrůstat jen do délky, do šířky není kam. Z toho plyne, že když při procházce ulicemi otočíte hlavu doleva nebo doprava, vždycky vidíte hory - lépe řečeno vysoké, většinou zalesněné kopce. Ty se strmě zvedají hned za posledními domy. K horám to tak nikdy nemáte daleko, někde jen pár metrů.
V centrální - řekněme turistické nákupní části města - je všeho hodně. Určitě je tu nejvíc bank na čtvereční kilometr v Evropě.
Pochopitelně je tu také hodně obchodů. Táhnou se hustě po obou stranách skoro nekonečné hlavní nákupní ulice Av. Meritxell. Na naše poměry je tu nadprůměrný výskyt zlatnictví a stříbrnictví, optik, parfumérií, specializovaných shopů na alkohol a cigarety, hodinářství a značkových módních obchodů. Vládnou tady značky Hugo Boss, Diesel, Versace, Lacoste, Gucci a podobní. Další drobný rozdíl proti Česku je v tom, že zatímco doma byste před návštěvou těchto obchodů museli napřed vyloupit banku nebo vyhrát ve Sportce, v Andoře vám stačí váš běžný rozpočet a dokonce i ještě ušetříte. Neméně důležitý rozdíl oproti nákupům "značek" u nás, který ale poznáte až po návratu domů, je ten, že dovezené věci nevypadají po druhém vyprání jako byste je zdědili po starším sourozenci, který je už pár let nosil.
Levnější než u nás je i alkohol a tabákové výrobky.
To všechno díky tomu, že v Andoře je DPH jen ve výši 4,5%, není tu spotřební daň a jen velmi nízká daň z příjmu. Vagón zásob si domů ale stejně neodvezete. Andorští celníci na výstupu kontrolují, jestli nevezete víc, než je povoleno.
My jsme v Andoře doplnili hlavně naftu a využili STPL, který byl zdarma. Druhý den jsme si prošli město a nakoupili něco málo potravin.
Na odjezdu nás samozřejmě zkontrolovali celníci a pak už mohlo začít dobrodružství ve Španělsku. Ukázalo se totiž, že jsme se trefili právě do dne, kdy v Katalánsku měli celostátní stávky. Ještě před prvním větším městem nás zastavila místní policie s tím, že tunel u Anserallu je uzavřen a v městě La Seu d'Urgell jsou nepokoje. Měli jsme na výběr buď se vrátit do Andorry, kde se ale brzy očekával sníh, nebo zkusit město objet po polní cestě. Policisté nehovořili dobře anglicky a my zase neuměli dobře španělsky. Nicméně jsme pochopili, že cesta je pro osobní vozy docela dobře průjezdná, ale je otázkou, zda tam projede i naše tříapůltunka. Taky nebylo jasné, kolik nepokojů a stávek bude následovat dál v Katalánsku.
Rozhodli jsme se cestu projet. Začátek byl poměrně slušný, ale po pár stech metrech jsme již byli na vysokohorské HODNĚ polní (a tedy nezpevněné) cestě. Povrch byl prašný a samý výmol. Jet se dalo rychlostí max 20 km/h. Rázem byla za námi kolona aut. A pak přišlo místo, kde jsme se museli minout s protijedoucími vozy. Uf! Mohu upřímně říct, že jsem byla fakt ráda, že jsme na té straně kopce, kde není sráz na naší straně. Následoval sjezd, který na videu není vidět jako zvlášť prudký, ale mohu potvrdit, že jsme měli cca 10 cm na samý okraj té nezpevněné cesty. Sráz dolů byl "jen" asi metr, ale při představě, že se pod našimi 3,5 tunami kraj utrhne a my si lehneme na bok... No, byla jsem šťastná, že řidiči osobních vozů v protisměru můj zděšený výraz v obličeji pochopili a jak jen mohli uhýbali z cesty. Také patří obrovská pochvala řidiči, který celou cestu zvládnul bez ztráty kytičky. Když jsme se konečně dostali na zpevněnou silnici pořádně jsme si vydechli.
8. 11. 2017
AND: 59 km