Alpami na jih
V Německu jsme měli v plánu navštívit národní park Berchtesgaden a pak ikonický zámek Neuschwanstein. Dále jsme měli projet Rakouskem se zastávkou v Zell-am-See a u Krymmlerských vodopádů. Nakouknout do Vaduzu, hlavního města Lichtenštejnska a pak pokračovat dál do Švýcarska.
Bohužel jsme ale oba dva vyjížděli z republiky nemocní. Nic zásadního, jen nachlazení a rýma, ale vzhledem k počasí (teploty kolem 8 °C a déšť), které nás doprovázelo celým Německem i Rakouskem jsme náš plán přehodnotili jen na rychlý průjezd s kratičkými zastávkami. Nafotit trochu podzimních barev a sjet jižněji za teplejším počasím.
Německem jsme tedy jeli na jih kolem měst Regen a Passau a zkrátili si cestu přes Rakousko, kde jsme projeli Salzburgem. Město Salzburg se klene nad řekou Salzach v místě, kde se vynořuje z podhůří Alp. V průvodci se můžeme dočíst, že toto město je velkolepou směsicí přírody, architektury, historie a kultury. Přírodu reprezentuje rychle plynoucí řeka, výšiny, které později ověnčily citadely a chrámy. Mocní a ambiciózní arcibiskupové bohatě vyzdobili úzce semknuté středověké město v období renesance a baroka ve snaze přetvořit je v alpský Řím. Nám se podařilo při průjezdu jen vyfotit pevnost Hohensalzubrg, tyčící se ve středu města, ale i těch pár okamžiků nás ujistilo, že se do tohoto města ještě někdy podíváme.
Následně jsme se vrátili zpět do Německa, kde jsme v dešti projeli Berchtesgaden a na chvíli se zastavili u nejvýše položeného jezera v zemi (603 m). Vykouklo sluníčko a tak jsme mohli sejít až ke smaragdově zelené hladině jezera Königssee, po které se proháněly elektrické lodě. Nad křišťálově čistou vodou, jež svou hloubkou připomíná fjord, se tyčí strmé horské stěny.
Bylo dost chladno a tak jsme udělali jen pár fotek a pokračovali dál na jih do Rakouského Zell-am-See, umístěného na západním břehu Zeller See, jednoho z nejkrásnějších a (v létě) nejteplejších rakouských horských jezer. Zde jsme si udělali delší zastávku, v pečence jsem zapekla brambory se šunkou a trochu si odpočinuli. Nachlazení se provalilo do rýmy a tak jsme měli za sebou pár ne úplně ideálně prospaných nocí.
Následující den jsme pokračovali směrem na západ přes Krimmlerské vodopády, které jsou jedním z největších divů přírody a žádné jiné v Alpách se jim nevyrovnají. Trochu jsme litovali, že nejsme v dobré kondici, ale do Rakouska se tak jako tak chceme ještě několikrát podívat, takže snad budeme mít příště více štěstí i na počasí.
Pak nás čekalo stoupání na Hochkrimml. Byly to první “schody do nebe”, které Gulliver vyjel. Na vrcholu nás trochu překvapila mýtnice. 9 Eur za auto a 6 Eur za motocykl. Nejspíš jsme po cestě přehlédli, že se platí až nahoře.
Projeli jsme lyžařské městečko Gerlos a pak sestoupali “schody z nebe” u městeček Hainzenberg a Unterberg. Gulliver všechny prudké zatáčky a vracečky ubrzdil s přehledem a my se mohli kochat výhledy na okolní zelené stráně, ve kterých se již rýsovaly barvy podzimu.
Přes Strass im Zillertal, kolem měst Schwaz, Hall in Tirol a Innsbruck jsme dojeli až k restauraci Oilers 69 u městečka Ötztal-Bahnhof. Stylová restaurace, kde se majitel nejspíše shlédl v amerických vozech.
Dále jsme minuli města Imst, Landeck a vystoupali do horského lyžařského městečka Sankt Christoph am Arlberg, které již bylo pocukrováno sněhem, abychom mohli následně sjet klikatou cestu v Stuben am Arlberg, kde se Gulliver při brzdění pořádně zapotil.
Pak to bylo přes Bludenz a Feldkirch na hranice s Lichtenštejnskem, kam jsme dojeli do hlavního města Vaduz a přenocovali u restaurace McDonald’s. Lichtenštejnsko je opravdu malá země, na projetí ze severu na jih nám stačilo 23 km a pak už nás čekalo Švýcarsko a jeho passa.
6. - 9. 10. 2017 (4 dny)
D: 196 km, A: 448 km, FL: 23 km