Belgie
Po krásném Holandsku nás čekala Belgie, země cyklistických nadšenců. První zastávkou bylo Flanderské město Bruggy, které si ze všech belgických měst zachovalo nejlépe svou středověkou podobu. Říká se, že bohaté a kvetoucí Bruggy (Brugge/Bruges) koncem 15. století usnuly jako Šípková Růženka. Důvodem byl úpadek výroby sukna, ale především to, že moře uzavřelo svými nánosy říční kanál Zwin, který do té doby umožňoval námořním lodím zajíždět až do přístavu ve městě. Monopol na broušení diamantů tak převzaly Antverpy. Spánek města trval téměř 500 let. Průmyslová revoluce prošla kolem, neobjevily se žádné továrny, železnice našla dostatek místa za obvodem města. Krásné, časem jen málo dotčené město znovu objevili umělci a především turisté. Turistika se nakonec stala pro Bruggy hlavním zdrojem příjmů.
Ve staré flanderské kronice se uvádí, že “Bruggy byly vytvořeny pro osvěžení duše a potěchu oka”. Jejich jádro vyrostlo v době, kdy byly jedním z nejvýznamnějších středisek světového obchodu. Střed města tvoří Grote Markt (Velké náměstí), kterému dominuje 83 metrů vysoká zvonice Belfried. Z náměstí vyjíždějí kočáry tažené koňmi k prohlídkám města. Jejich počet je omezen, město vydává každoročně jen 13 povolení s cílem udržet rpovoz v uličkách na přiměřené výši. Střed města i jeho okolí je protkáno vodními kanály, na kterých se prohánějí lodě s turisty. I zde je počet povolenek k jejich provozu omezen, ročně je jich vydáváno jen dvacet. I tak na úzkém kanále vzniká občas pěkná tlačenice.
Na sousedním náměstí Burg patří mezi nejvýznamnější budovy městská radnice a soudní palác. Radnice v renesančním slohu byla vzorem pro stavbu dalších radnic v Bruselu, Gentu a Leuvenu. Vedle radnice jsme našli i pralinkárnu, kde jsme si koupili pralinky na ochutnání.
Bruggy jsou jedním z nemnoha belgických měst, kde je možno spatřit větrné mlýny. Na rozdíl od Nizozemska nebyli Belgičané tolik tlačeni přírodou k odčerpávání vody z vysoušených území, a tak mlýny sloužily spíše ke mletí zrna a byly zdrojem energie při práci řemeslníků.
Další zastávkou bylo Oostende (Ostende), významný přístav, mořské lázně a největší belgické město na pobřeží Severního moře. Po celém belgickém pobřeží jezdí od roku 1928 tramvaj Kusttram, údajně nejdelší v Evropě. Tramvaje jezdí každých 15-20 minut, jízda z Knokke-Heist na nizozemských hranicích do De Panne na hranicích francouzských je dlouhá 68 km, trvá 2 hodiny a 20 minut a trať má 69 zastávek.
Den “blbec” začal v Oostende, odkud jsme chtěli jet tramvají po pobřeží k francouzským hranicím a zpět. V plánu bylo koupit celodenní lístek, nasednout do tramvaje a kochat se výhledy. Kde by se nám líbilo, vystoupit, nafotit a další tramvají pokračovat. Problém nastal hned u automatu na lístky, který byl nejspíš porouchaný, neb ani na osmý pokus nevzal papírové eura a na mince ani karty nebyl uzpůsoben. Zkusili jsme tedy lístek koupit v tramvaji přímo u řidiče. Připravili jsme si o euro za každý lístek navíc, ale řidič nás odmítl s tím, že máme lístek koupit v automatu. Usoudili jsme, že Oostende na nás ten den nebylo připraveno a tak jsme pokračovali Gulliverem do Gistelu. Tam jsme zjistili, že STPL sice vodu nabízí, ale jen do 12:00 h, poté je kohoutek uzamčen. Bylo 14 minut po poledni. Jeli jsme tedy dál na další STPL, kde měly být 2 sanitární stanice, kde bychom mohli nabrat vodu a vylít WC. Bohužel, ani jedna sanitární stanice nebyla funkční. Při průjezdu vesničkou jsme se kochali pohledem na krajinu a tak se stalo, že jsme najeli moc blízko k obrubníku a škrtli o něj koly tak, že jsme trošku přidřeli gumy. Protože jsme byli kousek od francouzských hranic, zaskočili jsme i do Roubaix, 
kde každoročně končí slavná cyklistická klasika Paris-Roubaix pořádána již od roku 1896. Pokud by byl stadión otevřen, chtěl si ho Bobeš projet a okusit pocit vítězů při dojezdu. Ale den “blbec” pokračoval. Při vytahování kola z garáže, upadl na zem minimax. Na zpáteční cetě z Francie do Belgie, když jsme jeli po dálnici, ohrozil nás zprava najíždějící kamión. Než jsme to rozdýchali ozvala se silná rána. Do Gullivera vrazil pták. Bohužel pro ptáčka byla tato srážka osudná. To vše jsme stihli za jediný den! Ale nakonec jsme zaznamenali i úspěch. Okruh v Roubaix byl volně přístupný a tak jsme mohli natočit pár záběrů, podařilo se nám připojit k wi-fi a navečer jsme našli i sQelé stání takže nás čekalo spaní v klidu.
Usínali jsme s naším heslem na rtu: Ať každý den stojí za to! A dodali jsme: a nechť dnů “blbců” nemáme víc!!
Následující den jsme měli krátké zastavení na kopcích Oude Kwaremont a Paterberg, které se jezdí v rámci další cyklistické klasiky Tour of Flanders (Okolo Flander). Počasí příliš nepřálo a tak jsme jen pořídili několik záběrů a pokračovali do městečka Halle, kde jsme ochutnali pověstné belgické hranolky. Byly obří a porce se skoro nedala sníst.
Dalším zastavením bylo Waterloo a Lví pahorek. Bitva, která se odehrála 18. června 1815 v okolí do té doby prakticky neznámého místa 15 km jižně od Bruselu, ovlivnila osud Evropy na další desítky let. Střetla se zde vojska francouzského císaře Napoleona se spojenými armádami Pruska, Anglie a Nizozemska. Bitvy se zúčastnilo 350 tisíc vojáků, z nichž 49 tisíc padlo či bylo raněno.
La Butte du Lion (Lví pahorek) je nejnavštěvovanějším místem bitvy. Uměle navršený pahorek obsahuje 290 485 m3 země, je 41 metrů vysoký a vede na něj 226 schodů. Na vrcholu je postavena socha lva jako symbol vítězství nad Napoleonem. Váží 28 tun a byla prý ulita z kanónů posbíraných na bojišti.
Pokračovali jsme přes Strépy-Thieu, kde jsme měli možnost vidět největší lodní výtah v Evropě. Lodě zde překonají za 7 minut na jeden zátah výškový rozdíl mezi spodní a horní hladinou řeky 73 metrů. Ocelová vana má rozměry 112 x 12 m a váží 8 tisíc tun. Lodní výtah se stavěl 20 let, stál v přepočtu více než 4 miliardy Kč a vrata jsou zkonstruována tak, aby zastavily loď o hmotnosti 2 tisíce tun plující rychlostí 5 km za hodinu.
Následovalo provinční město Huy na soutoku řek Másy a Houyoux, které bylo více než 800 let součástí Lutyšského knížectví. Chloubou města je La Pontia, což je starý gotický most a Li Tchestia, pevnost vypínající se nad městem. Nás ale nejvíc zajímal dojezdový kopec Mur de Huy, který je součástí závodu Valónský šíp. Cyklisté zde na 1300 m překonávají průměrné stoupání 9,3 %, přičemž v jedné pasáži je to až 26 %.
Předposlední zastávkou bylo město Spa. Dodnes v angličtině spa znamená lázně. Tento výraz se zrodil v 18. století právě v tomto belgickém městečku obklopeném lesy ve východní části Arden.
Devět km na jihovýchod se nachází městečko Spa-Francorchamps, kde už od roku 1921 existuje proslulý stejnojmenný automobilový okruh. Jezdí se zde závod formule 1 Velká cena Belgie a okruh každoročně hostí celou řadu dalších automobilových závodů. My měli štěstí na Porsche Cup, který zde byl v čase našeho průjezdu. Pod cedulí s názvem okruhu jsme Gullivera symbolicky vyfotili a opustili jsme Belgii.
7. - 13. 9. 2017 (7 dní)
B: 633 km, F: 13 km
Postřeh z cestování po Belgii
Průvodce uvádí, že vzhledem ke své rozloze má Belgie velmi hustou dálniční síť a výborné silnice nižšího řádu. S první částí věty souhlasíme, s tou druhou už bohužel ne.
Hlavně na severu země jsme běžně jezdili mezi městy a vesnicemi po cestách, které byly v katastrofálním stavu. Panelový povrch s mnoha výmoly dovolil Gulliverovi jet rychlostí max. 35 km/h.
A ještě jedna zajímavost z Belgie
Velká hustota osídlení znamená značnou složitost komunikační sítě. Z toho plynou velké nároky na řidičovu pozornost a dobrou orientaci při sledování směrového značení. Problémy přináší řidičům skutečnost, že Belgie je vícejazyčná země. Někdy dá práci uvědomit si, že třeba směrovka Mons 43 km a následná Bergen 41 km informují o stejném městě, které se nazývá francouzsky Mons a vlámsky Bergen.