Nizozemsko
Z německého Düsseldorfu jsme se vydali dál na západ přes Mönchengladbach do Nizozemí.
První zastávkou bylo příhraniční město Roermond, kde jsme v supermarketu koupili chybějící chleba a okoukli ceny. Potraviny jsou dražší než u nás (v přepočtu kurzu Eura), prodávají se na kusy a v malém množství, žádné slevové akce 2+1 nebo velká maxi balení.
Pokračovali jsme do nejjižnějšího cípu země, německo-nizozemsko-belgického trojmezí, kde bylo naším cílem Limburské horní městečko Valkenburg (Mekka pro cyklisty) s dlouhou turistickou tradicí. Již v 19. století sem přicházeli bohatí obyvatelé Cách a Lutychu, aby se zde rekreovali. Bobeš si zde ale chtěl vyjet pověstný kopec Cauberg. No, spíš kopeček, má jen 134 m.n.m, ale jeho prudké stoupání je součástí cyklistické klasiky Amstel Gold Race.
Dále jsme jeli asi 10 km západně do nejstaršího města Nizozemska Maastricht - radostného a životem pulzujícího města. Již kolem roku 50 př. n. l. se tu usadili u řeky Maas (česky Máza) římští obchodníci a tato řeka dala městu jméno. V průběhu staletí patřilo město střídavě do svéry vlivu brabantských vévodů, Španělů, oranžského rodu, Francouzů i Belgičanů. My jsme prošli přes nejstarší nizozemský kamenný most Sint Servaasbrug, postavený na konci 13. století, až do historického centra Vrijthof, kde jsme viděli, že se nemyjou jen výlohy obchodů a stolky v kavárnách, ale také parapety a celé fasády. A i přes to, že je ve městě minimum odpadkových košů, odpadky se nikde nepovalují.
Nejen v historickém centru města se snoubí rekonstruované a dobře udržované staré stavby s moderním interiérem. A dobře je to vidět například na kostelech. Přesto, že nejsem věřící, mám zálibu navštěvovat kostely. Z architektonického hlediska jsou to většinou skvostná díla a navíc je v nich klid a přimnějí člověka na chvilku se zastavit a být pokornější. Nenechala jsem si proto ujít příležitost ani v Maastrichtu. Ale jaké bylo mé překvapení, když jsem zde vešla do několika kostelů? Veliké! Stavby jsou zrenovované a je vidět, že jsou s láskou opečovávány, ale jejich účel se v mnoha místech posunul. Např. Kruisherenhotel, je luxusní designový hotel, který vyrostl z kláštera a gotického kostela. Kostel sv. Jana slouží jako přednáškový sál a další se stal výstavní síní.
Na cestě z centra zpět k autu jsme měli možnost projít jednou z obytných čtvrtí. Každý dům má v přízemí velké okno, mohla bych ho přirovnat k výloze v obchodě a předzahrádku, která je stejně jako na venkově upravená. Nikde ploty, jen zelené keříky, zastřihnuté jako podle pravítka. Na některých předzahrádkách je lavička, jinde stůl s židlemi a v mnoha případech ovoce či zelenina, která je pěstovaná jen tak, na dosah kolemjdoucích.
Zajímavost: Noční starosta
Běžný starosta úřaduje ve dne a obvykle nemá ani nejmenší tušení, co se děje v jeho městě, jakmile se setmí. Proto byl v Nizozemsku vynalezen úřad nočního starosty. Ten se stará o spořádaný život mezi západem a východem slunce. Zároveň to znamená, že také radí svému dennímu kolegovi, koordinuje noční události a zprostředkovává spolupráci mezi příslušnými úřady a poskytovateli noční kultury a zábavy. Příjemným bonusem je to, že pulzující noční život zaručuje, že chtějí ve městech bydlet (zůstat) i mladí a usazuje se tu kreativní průmysl. Mimochodem noční starostové, kteří bezplatně, v rámci čestné funkce, se volí v jakési obdobě soutěže královny krásy na základě jejich obsahového progrmau - na rozdíl od starostů denních, kteří jsou rovnou jmenováni králem.
Dále jsme pokračovali přes Eindhoven a Tilburg až do Bredy, biskupského města v provincii Noord-Brabant. Již v minulosti hrála Breda strategicky důležitou roli jako obchodní město, což nám připomnělo, když jsme navštívili obchodní dům Ikea, který se nacházel v nákupním centru složeném jen z obchodů prodávajících nábytek. Zajímalo nás, zda tento obchodní řetězec má v Nizozemsku stejný sortiment jako u nás. S minimem odlišností má:-)
Pak už se naše cesta stočila směrem k moři. Před Dordrechtem jsme odbočili na západ a po projetí tunelu jsme pokračovali až na STPL v Oud-Beijerlandu. Stání pro 4 obytky bylo hned u řeky, ve které se krom velkých nákladních šífů proháněli i krabi. Ano, voda zde je průzračně čistá.
Druhý den jsme zamířili ještě západněji, v Neu-Beijerlandu jsme zažili první Gulliverovo nalodění na přívoz a jeli do ATC Meeuw v Brielle. Po dvanácti dnech na cestách bylo potřeba vylít WC a odpadní nádrž a načerpat čistou vodu. Také jsem využila příležitost k praní a většímu vaření. V pečence, což je pečící hrnec, který se podobá formě na bábovku, jsem zapekla nudle s kuřecím masem a z druhé části kuřecích prsou jsem připravila čínu. V příštích dnech bude stačit jen nudle přihřát, nebo uvařit rýži k číně a rychlý oběd je na stole. Zde jsme také řešili první “problém” s lednicí, a to fakt, že mrazák byl tak namrazený, že jej skoro nešlo otevřít. S pomocí fénu jsem vše rozmrazila a vytřela do sucha.
Laškující palubní počítač
Následující den bylo v plánu, že pojedeme na jih, po pobřeží směrem na Middelburg. Výjezd z kempu byl ale doprovázený malým stresem. Když jsme totiž ráno startli Gullivera, palubní počítač oznámil, že je nafta na nule. Přitom při včerejším příjezdu byl dojezd na dobrých 90 km a v noci jsme netopili. No, k nejbližší pumpě to byly sotva 2 km, ale to byla čerpací stanice s automaty, které nevzaly ani jednu z naších dvou platebních karet. K další čerpací stanici to bylo dalších 6 km. Co to je, 6 km. To je hračka, že? Ale když Vám auto říká, že už jede na výpary, je to docela stresík. Nakonec se nám k pumpě podařilo dojet. Samozřejmě, že to byla ta nejdražší čerpačka široko daleko. Navíc, těsně před dojezdem na pumpu nám palubní počítač hlásil, že je dojezd 67 km. Pro jistotu jsme natankovali. Byli jsme bohatší o novou zkušenost a sžívání s Gulliverem i dobrodružství na našich cestách mohlo pokračovat.
Pobřežní cesta kolem severního moře a Bertíkova premiéra
Zamířili jsme na jih po silnici č. 57. Projeli jsme ostrov Overflakkee a všude jsme mohli sledovat, že i farmy a pole na venkově jsou úhledné, uspořádané a čisté. Že jsou Nizozemci přizpůsobiví a velmi pružně reagují na novinky jsme mohli vidět i na takových “maličkostech” jako jsou digitální ukazatele MHD i v těch nejzapadlejších vesničkách.
Mezi ostrovy Overflakkee a Schouwen-Duiveland na pláži Beware Beach zažil Bertík své první setkání s mořem a prošel se po písečných dunách.
Cesta nás dás vedla přes umělý ostrov Neeltje Jans, kde můžeme obdivovat projekt Delta - protipříbojové zábrany. Impozantních je především 65 pilířů systému, v jejichž podstavcích se nachází vždy šest komor o ploše 8 x 20 m a výšce 12 m. Jakmile se protipříbojová zábrana uzavře, tyto dutiny se naplní vodou. Zařízení Delta bylo vytvořeno tak, aby měly běžné přílivové a odlivové proudy volný průchod, a nedošlo tak k narušení biologické rovnováhy.
Přes další ostrov Noord-Beveland jsme dojeli k malebnému historickému opevněnému městečku Veere, které má elegantní radnici a příjemné malé náměstí. Veere byla původně rybářská vesnice a později žila hlavně z obchodování s vlnou se Skotskem.
Poslední naší zastávkou v krajině poldrů (území vysoušená za pomocí větrných mlýnů) bylo šarmantní hlavní město provincie Zeeland - Middelburg. Pro toto město jsou dodnes charakteristické staré městské brány a nádherná panská sídla. V 13. století bylo město na ostrově Walcheren významným centrem soukenictví a v 17. století tu dokonce měla Sjednocená východoindická společnost své hlavní sídlo. Tuto slavnou éru nizozemského zámořského obchodu připomíná spousta historických špejcharů.
Nakonec jsme projeli 6,6 km dlouhým tunelem přes Terneuzen a zamířili do Cadzandu - nejzápadnějšího městečka na nizozemském pobřeží, kde jsme se s nádherným Nizozemskem rozloučili.
29. 8. - 6. 9. 2017 (9 dní)
NL: 577 km
Postřehy z Holandska
- Cesty jsou spíše jako dopravní hřiště, všude přejezdy a cesty pro cyklisty, ale nikde žádné reklamy. Dokonce i ve městech je celkově málo reklamních cedulí a poutačů.
- Malé motorky a skůtry nejezdí po silnicích jako auta, ale spolu s cyklisty po stezkách.
- Nejen cyklisté, ale ani motocyklisté nemají přilby.
- Obrubníky jsou z cesty k chodníku zkosené tak, aby nebyl problém najet na chodník. V mnoha místech jsou cesty zúžené.
- Ve městech je celkově málo chodců, zato mnoho cyklistů. Jako chodec musíš při přecházení vozovky dávat pozor na auta i na cyklisty, kteří mají své přejezdy i semafory.
- Ve městech jsou parkoviště pro kola, je to tak 50 na 50 s parkovišti pro auta. Prostě pro cyklisty vše!
- Zemědělství i chov zvířat je vidět všude. Krávy, ovce, koně a pole obdělávaná, na venkově je možné běžně cítit hnůj.
- Na stavbách je pořádek, vše je úhledně srovnáno. Pokud jde o zemní práce, používají železné pláty na cesty, aby náklaďáky neroztahovaly hlínu na cesty.
- Na ulici tě lidé běžně zdraví a usmívají se, a to i ve velkých městech.
- Hodně lidí sportuje - běhá, jezdí na kole. Na kolech jezdí i staří občané.
- Ochutnali jsme pověstné holandské sýry!! mňam