Plán a realita
První jízdu jsme původně zamýšleli na 2 měsíce do Polska k Baltskému moři. Ale jak už to v životě bývá, člověk míní a úřady mění. Vzhledem k přepisu adresy trvalého pobytu a následnému zhotovení nových dokladů jsme byli nuceni náš plán změnit.
Z první cesty se tak stalo několik měnších jízd s výchozím a konečným bodem v Karviné. Ale vše zlé je k něčemu dobré. Mohli jsme si tak aspoň otestovat, které věci jsme naložili správně, co bude potřeba dokoupit a čeho se naopak zbavíme.
3. 7. 2017, Předboj, Karviná
Toulky ČR s nákupní zastávkou ve Vídni
Vyrazili jsme z Karviné a první zastávku jsme měli plánovanou v Brně, kde firma Finaso otvírala svou pobočku. Byla neděle večer a tak jsme se rozhodli přenocovat poblíž. Firma ale svou pobočku otvírala v průmyslové zóně, čímž jsme se hned první noc obohatili o nový poznatek: neparkovat v průmyslové zóně, ani když vypadá opuštěně. Cca kolem druhé hodiny ranní přijel tahač pro svůj návěs, u kterého jsme parkovali. Nastal noční přesun do blízké vesničky, kde jsme dospali do rána a druhý den mohli jet znovu k pobočce Finasa.
Po vyřízení potřebných věcí jsme se vydali k naší druhé zastávce, kterou bylo nádherné jihomoravské město Mikulov. Již dříve jsme tam byli na cyklistických závodech a tak jsme věděli kde zaparkujeme. Zašli jsme i na náměstí, kde mají útulnou restauraci a dali si sklenku vína. Užívali jsme si pohodu jako o dovolené.
Následující zastávka byla až ve Vídni, kde jsme chtěli udělat nějaké nákupy a prověřit funkčnost platebních karet k našim eurovým účtům. Vše dopadlo na výbornou a mohli jsme pokračovat zpět do ČR.
Přes Znojmo, kde jme prošli náměstí jsme dojeli do Přímětic, kde jsme si v hotelu N, který sousedí s největším křížovým vinným sklepem na Moravě, dali večeři. Následoval první nocleh mimo civilizaci. Nad vesničkou Rozkoš jsme pod lesíkem zabočili na kraj pole. Nádherný výhled do krajiny byl jen 2x přerušen večerním přejezdem místních myslivců.
Další den jsme pokračovali do Třebíče, kde jsme ve sQelém obchodě Dědečkovy hodiny koupili barometr. Na cestách je potřeba mít přehled o teplotě a tlaku, aby se daly eliminovat kritické změny počasí a dle potřeby se přemístit.
Pokračovali jsme přes Telč a Český Krumlov, kde jsme vždy prošli náměstí a udělali pár snímků.
Další zastávka měla být na Lipně, kde jsme chtěli projít stezku korunami stromů, ale protože ji nesmí absolvovat pes, a to ani když je v náruči, pokračovali jsme dál přes Prachatice až do Kašperských hor, kde jsme si vyšlápli ke hradu Kašperk.
Přes Klatovy jsme zamířili do našeho prvního autokempu. Trochu retro, ale pro naše potřeby plně dostačující, ATC Na Hájovně Kdyně. Opět jsme si užívali pohodičku jako o dovolené a navíc jsme měli premiéru s filmováním dronem.
Z kempu jsme vyrazili přes Domažlice do Plzně obdivovat největší náměstí u nás a pak už jsme spěchali do brdských lesů, kde jsme si vyšlápli na nejvyšší horu středočeského kraje Tok.
Následovala návštěva u rodiny v Bohutíně u Příbrami a pak cesta do Prahy, kde jsme se “proběhli” po úřadech.
Pokračování bylo v České Kamenici, kde jsme panu Gebhardtovi zadali objednávku na výrobu ozubeného převodníku a klik na nové kolo Brompton. Další cesta byla do Velemína, kde jsme ve firmě Finaso dokoupili pár maličkostí a udělali si procházku na zříceninu hradu Kostomlaty a pak už následoval návrat do Karviné.
9. - 20. 7. 2017 (12 dní)
CZ: 1709 km, A: 192 km (celkem: 1901 km)