Podzimní vycházka
začala prohlídkou 65,7 metrů vysokou Jindřišskou věží. Ta byla původně od r. 1475 dřevěnou zvonicí, kamenná pak od r. 1599 dodnes. (Je zvonicí ke kostelu sv. Jindřicha a Kunhuty, který se nachází přes ulici). Jindřišská věž byla postupně osazena 10 zvony, ze kterých se dochoval jediný, nejstarší. Je jím zvon Maria, litý v r. 1518, o hmotnosti 723 kg a průměru 101 cm.
Rekonstrukce věže byla prováděna s ohledem na požadavky památkové ochrany a uskutečněna dle návrhu architekta J. Vrzala. Vznikla tak jedinečná vestavba věže do věže. Železobetonová samonosná konstrukce se původního zdiva nosně nijak nedotýká. V současnosti je to jediná historická věž ve střední Evropě, která umožňuje mnohoúčelové zpřístupnění veřejnosti.
Nejprve jsem vyjela výtahem do 10. patra, kde je překrásná vyhlídka na panorama Prahy. Toto patro tvoří původní dřevěný krov z r. 1879. Uprostřed krovu je umístěna zvonkohra o deseti zvonech z dílny zvonaře P. R. Manouška s více než tisícovkou naprogramovaných melodií.
V 6. patře se nachází expozice Pocta Jindřišské věži, kde jsem mimo jiné viděla exponáty původního pohonu zvonkohry.
Ve 4. patře jsem navštívila muzeum pražských věží s modely nejvýznamnějších věží Prahy, které byly vtipně umístěny na mapu, která tvořila podlahu místnosti.
Ve 3. patře jsem si prohlédla krásné obrazy v galerii.
S věží jsem se rozloučila zakoupením magnetky v recepci v přízemí.
Pokračovala jsem uličkami Prahy k Vltavě, kde jsem přešla po Čechově mostě, který je po proudu řeky jedenáctý v pořadí. Se svou délkou 169 metrů je nejkratším z pražských vltavských mostů. Jeho mostní konstrukce z období secese patří mezi chráněné technické památky.
Na nábřeží Edvarda Beneše jsem vystoupala 258 schodů, které vedou na vyhlídkové místo u Metronomu na Letné. Kdysi zde stával Stalinův monument, dnes se zde kývá z jedné strany na druhou obrovské kyvadlo metronomu - Stroje času sochaře Vratislava Nováka. Letenský pohyblivý stroj dosahuje výšky 25 metrů a na Letnou byl dopraven i usazen pomocí obřího vrtulníku.
Pokochala jsem se krásnými výhledy na město, které byly umocněny podvečerním časem se zapadajícím sluncem a nevšedními mraky na obloze.
Dále jsem prošla Letenskými sady, přes Chotkovy sady až na Hradčany. U letohrádku královny Anny (Belvedéru) jsem vešla do Královské zahrady. Letohrádek v renesančním stylu dal vystavět v letech 1538 - 1565 Ferdinand I. jako součást královské zahrady. Belvedér byl využíván panovníkem, členy královské rodiny a některými významnými příslušníky královského dvora k dennímu odpočinku, neformálnímu vykonávání panovnických povinností a také se zde konaly plesy a pořádaly slavnosti.
Prošla jsem kolem Míčovny, což je podlouhlá renesanční budova v Královské zahradě Pražského hradu, která původně sloužila ke hraní míčových her. Její severní stěna je architektonicky velmi bohatá a vyzdobená renesančními sgrafity.
V Královské zahradě je mnoho soch a fontán, které ale již nebyly s blížící se zimou v provozu. Zato jsem mohla vidět několik vzácných stromů, které byly nádherně zbarveny podzimními barvami. Procházku jsem zakončila u malého Jeleního příkopu, kde jsem prošla k Pražskému hradu.
27. 10. 2019, Praha Nové Město, Holešovice, Hradčany