Zámek Troja
Hned následující den po návratu z Bavorska jsem zavítala do Pražské Troje na zámek Troja. Díky krátkému časovému odstupu od návštěvy bavorských zámků jsem se neubránila pocitu zklamání.
Včera jsem se procházela honosnými zámky s bohatou interierovou výbavou a dnes stojím v prázdných místnostech, kde jsou "jen" vymalované stropy a opravené podlahy. Jistě, není to srovnání adekvátní. Např. Krumlov nebo Rožmberk jsou také mnohem lépe vybavené, takže i u nás máme kvalitní památky plné krásných expozic. A také včerejší návštěva byla v docela odlehlém místě a dnes stojím v hlavním městě, kudy dějiny prošly s většími zásahy. Nehledě k tomu, že asi nemohu srovnávat sídlo krále s předměstskou vilou. Prostě se mi jen sešly dvě rozdílné návštěvy zámků v krátkém čase po sobě.
Po prvotním zklamání se však dostavil o to větší pocit souznění se stavitelem Václavem Vojtěchem ze Šternberka, který procestoval kus Evropy, aby nasbíral zkušenosti a získal rozhled.
Při vzniku zámku Troja se spojilo několik šťastných okolností: vzdělaný a uměnímilovný stavebník, vyjimečný architekt, pozoruhodní sochaři a malíři. Spíše než zámek by se pro tuto stavbu hodilo označení předměstská vila, neboť její podoba je v mnohém inspirována rozlehlými vilami, které vznikaly v 16. a 17. století v okolí Říma. Název zámek má ale také své opodstatnění: málokterá stavba ovlivnila zámeckou architekturu v Čechách tolik, jako právě Troja. Pod šťastnou osmicípou hvězdou šternberského rodu se tak zrodilo dílo, bez kterého si lze další vývoj barokního umění v Čechách jen stěží představit.
Václav Vojtěch ze Šternberka pocházel z jednoho z nejstarších a nejdůležitějších českých šlechtických rodů. Narodil se do neklidné doby posledního desetiletí třicetileté války. Tradičně katolický rod Šternberk stál na jejím konci na straně vítězů. Mladý Václav Vojtěch tak mohl nabýt nejen vynikajícího vzdělání na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě, ale i podniknout velkorysou kavalírskou cestu, která patřila k základním kamenům vzdělání a rozhledu každého evropského šlechtice.
Se svým bratrem postupně procestovali Nizozemí, Anglii, Francii a Itálii. Mimořádným způsobem musela na cestovatele zapůsobit návštěva tehdy nejskvělejšího evropského královského dvora Ludvíka XIV. v Paříži. Nejhlubší zážitky si Václav Vojtěch ze Šternberka odnesl z Říma, kde také pobyl nejdéle. Atmosféra a umělecké podklady Věčného města napříště pevně určily jeho uměleckou orientaci. V Římě se také zcela jistě zrodila myšlenka vystavět v Praze honosou předměstskou vilu podobnou těm, které budoucí hrabě navštívil v Římě.
Okolí zámku si dodnes uchovalo mnoho z oné malebné atmosféry, která hraběte přiměla vystavět své předměstské sídlo právě zde. Řeka se vine v mělkém meandru pod viničními kopci a na horizontu se rýsuje silueta královského Pražského hradu. Ten hrál při založení Troje klíčovou roli, neboť hlavní zámecká osa směřuje přímo na katedrálu sv. Víta.
Šternberský rod však spojil svůj osud nejen s českým zemským patriotismem, ale i s věrností panujícím Habsburkům. Neméně důležitá proto byla i blízkost císařské obory, dnešní Stromovky, kde v době výstavby Troje ještě nestál žádný letohrádek, který by urozeným honcům v čele s císařem poskytl přístřeší za nepřízně počasí. Tímto příbytkem se podle představ Šternberka měla stát právě jeho nová trojská předměstská vila, jejíž hlavní vstup je orientován směrem k řece a k císařské oboře.
Z dochovaných interiérů je jistě nejpůsobivější Habsburský sál, který je největší místností v zámku. V sále je ikonografický program nástěnných maleb, jehož hlavním tématem je oslava vítězství křesťanstva nad Turky a hold Svaté lize, která ji vybojovala.
Ve sklepních prostorách jsem viděla originály sochařských uměleckých děl v podobě váz, byst, soch a fontán, která byla stovky let vystavená rozmarům počasí. V těchto depozitářích se významně zpomalí jejich degradace a původní díla z rukou významných umělců tak zůstanou zachována pro budoucí generace.
18. 8. 2019, Praha - Troja