Na skok do Paříže
Okružní jízda centrem Paříže začala na náměstí Bastily, pokračovali jsme dlouhou třídou Rivoli, okolo paláce Louvre na náměstí Concorde. Odtud jsme si krátce “odskočili” kolem kostela sv. Máří Magdalény k Opeře a vrátili se zpět na náměstí Concorde. Pak jsme pokračovali po třídě Champs-Élysées až k Vítěznému oblouku na náměstí Charlese de Gaulle. Poté jsme zamířili na náměstí Trocadero, které je na kopci nad Eiffelovou věží. Zde byl čas na pořízení prvních fotografií ikony Paříže - Eiffelovy věže. Nakonec nás autobus odvezl k Tour Montparnasse, kde následovala komentovaná pěší prohlídka města.
Něco málo k viděným místům:
Dobytí Bastily v úterý 14. července 1789 odstartovalo dění Velké francouzské revoluce. Útok ale nesloužil, jak to obvykle bývá, k osvobození politických vězňů – vůbec žádní tam nebyli! „Sedělo“ v ní jen sedm běžných zločinců, původně mezi nimi byl i deviantní markýz de Sade. K napadení došlo proto, že povstalci předtím – díky vyplenění královské zbrojnice – získali 32 000 pušek, do nichž nutně potřebovali střelný prach, a věděli, že v pevnosti Bastila je ho 250 sudů. Boj trval pouhých pět hodin, rozvášněnému davu čelilo jen 114 obránců, hlavně válečných veteránů. Pád Bastily ale neznamenal vojenský úspěch, spíš mobilizoval lid k dalšímu odporu.
Původní pevnost z roku 1383, postavená Karlem V. proti Angličanům ve stoleté válce, byla bezvýznamná a ve zuboženém stavu. Až revolucionáři z ní udělali symbol královské zvůle. Přeháněli i její mohutnost, po mnoha úpravách Bastila vyčnívala 21 metrů nad úrovní ulice, což není moc. Nicméně, aby nenáviděná stavba navždy zmizela, začala hned nazítří demolice.
Místo Bastily pak vzniklo stejnojmenné náměstí (Place de la Bastille) s dominantou uprostřed, Červencovým sloupem, který připomíná další revoluci z roku 1830, kdy Ludvík Filip založil konstituční monarchii. Vrcholek sloupu je ozdoben pozlacenou bronzovou sochou Ducha Svobody.
Z historie: Bastila dlouho sloužila pro „VIP“ vězně z řad vysoké šlechty. Bydleli v luxusně zařízených pokojích, objednávali si oblíbená jídla, měli sluhy, mohli přijímat návštěvy a psát si, s kým chtěli. Zkrátka pohoda. Počet trestanců tehdy nepřekročil 45, což je vzhledem k rozměrům (66 m na délku, 34 na šířku a 24 m na výšku) značně poddimenzované, prostě sloužila „vyvoleným“. Od roku 1659 byla Bastila využívána především jako státní věznice. Až do jejího dobytí branami prošlo 5 279 vězňů, ale většina z nich si odpykávala krátké tresty do dvou let, nikdy se nejednalo o žádný krutý žalář.
Place de la Concorde (náměstí Svornosti) je největší náměstí v Paříži. Zdobí ho 3 tisíce let starý obelisk z egyptského Luxoru. Tato dominanta náměstí je velmi elegantní, má štíhlý tvar, obelisk je 23 metrů vysoký a je zakončen zlatou špičkou. Roku 1831 obelisk daroval egyptský vícekrál Mohammed Ali Ludvíku II. Filipovi. Ten ho o tři roky později nechal postavit doprostřed náměstí, přibližně na místo, kde se za Francouzské revoluce nacházela gilotina. Jen těžko si lze představit, že na tomto náměstí bylo popraveno tisíce nepřátel revoluce. Mezi slavnými osobnostmi, kteří na tomto popravišti přišli o život, byli i Ludvík XVI. a Marie-Antoinetta.
Église de la Madeleine, kostel sv. Máří Magdalény, je mohutná církevní stavba, která se nachází na stejnojmenném náměstí. Celou budovu obklopuje 52 korintských sloupů, které jsou 20 metrů vysoké. Na budově jsou zobrazeny i výjevy z Posledního soudu.
Vítězný oblouk, který dal postavit Napoleon Bonaparte na paměť svého vítězství v bitvě u Slavkova, byl vybudován v letech 1806 - 1836 a stojí uprostřed náměstí Charlese de Gaulle. Každý rok bývá u oblouku ukončen cyklistický závod Tour de France.
Palais Garnier, Pařížská opera je symbol bohatsví a úspěchu. Budova byla postavena v roce 1860, ve své době měla být symbolem pompéznosti a bohatství. V architektuře vévodí novobarokní styl. Se svou rozlohou se jedná o největší divadlo na světě! Tento dům je i dějištěm slavného díla Fantom opery, které bylo vydáno i ve formě filmu se stejnojmenným názvem.
Prohlídka Paříže s průvodkyní
začala u věže Montparnasse, mrakodrapu, který má 58 pater plných administrativních kanceláří a je vysoký 210 metrů. Výtah nás zavezl do 59. patra, kde je vyhlídková restaurace a po schodech jsme vystoupali ještě jedno patro až na střešní terasu, odkud jsme mohli obdivovat Paříž vč. pohledu na Eiffelovu věž.
Dále jsme prošli okolo hřbitova Montparnasse do nádherných Lucemburských zahrad, které svou plochou 23 hektarů tvoří oázu klidu v srdci tepajícího velkoměsta.
Poté jsme zamířili do Latinské čtvrti. Z dáli jsem zahlédli Pantheon, v jehož podzemní kryptě jsou uloženi významní francouzští umělci, myslitelé a vědci jako například Alexandre Dumas starší, Jean-Jacques Rousseau, Voltaire, Victor Hugo a mnoho dalších.
Prošli jsme okolo Sorbonny, monumentálního komplexu budov, který je součástí nejstarší francouzské univerzity, až ke kostelu svatého Severína Pařížského. Dnešní vzhled kostela pochází ze 13. až 15. století a je postaven na místě, kde podle legendy měl svou poustevnu svatý Severín.
Odtud to byl už jen kousek na ostrov La Cité (Ile de la Cité). Ostrov na řece Seině se nachází v samém centru města a byl také nejdříve z celé Paříže osídlen. Stojí zde jedna z prvních gotických staveb, katedrála Notre Dame, která byla bohužel v dubnu zasažena požárem a tak byla nyní pro veřejnost uzavřena.
Na ostrově je také Justiční palác (Palais de la Cité), na jehož rohu je pařížský orloj.
Přes ostrov jsme mostem přešli na druhý břeh Seiny, odkud se nám naskytl pohled na budovu patřící do komplexu bývalé královské rezidence, nyní obývanou Nejvyšším soudem a úřadem státní správy.
A pak už nás čekal královský Louvre se slavnou pyramidou. Jde o nejhonosnější stavbu Paříže, v jejichž interiérech se nachází památky od antiky až po 19. století. Pevnost obehnanou hradbami, kterou nechal ve 13. století postavit Filip II. August, se postupem času změnila na královské sídlo, a nakonec byla roku 1793 přetvořena na národní a centrální muzeum umění. Je to největší muzeum umění na světě s tolika exponáty, že kdybych se u každého vystaveného předmětu zastavila na 10 vteřin, strávila bych v muzeu celé tři měsíce. Uprostřed hlavního nádvoří Paláce Louvre stojí impozantní skleněná pyramida, která slouží jako hlavní vchod do muzea Louvre.
Zde byla komentovaná prohlídka průvodkyní ukončena a čekalo nás osobní objevování krás Paříže.
Vydala jsem se po mostě Alexandra III. přes Seinu k Invalidovně. Nejkrásnější most přes řeku Seinu byl darovaný z Ruska do Francie jako výraz rusko-francouzského spojenectví.
Invalidovna byla původně vojenskou nemocnicí a domovem pro válečné veterány, nyní je zde Muzeum Armády. Komplex budov, jehož přední část měří 196 metrů a má 15 nádvoří, založil v roce 1670 Ludvík XIV. V kryptě pod Mansartovým dómem se zde nachází hrobka Napoleona Bonaparte.
Nakonec jsem své kroky nasměrovala k dominantě města, tedy k Eiffelově věži (La Tour Eiffel). Jde o ocelovou věž postavenou v roce 1889, která byla v době svého vzniku nejvyšší stavbou světa. Dnes měří vč. antény na vrcholu 324 metrů.
Zajímavost: Věž byla postavena u příležitosti stého výročí velké francouzské revoluce a měla zde stát původně jen 20 let. Ovšem kvůli svému významu coby meteorologická stanice a později i rozhlasový a televizní vysílač byla zachována. Pařížané tuto stavbu nejprve nenáviděli. Spisovatel Guy de Maupassant pravidelně navštěvoval v ní umístěnou restauraci s tím, že je to jediné místo v Paříži, odkud se na věž nemusí dívat. Mezi kritiky stavby patřili také Émile Zola nebo Alexander Dumas.
V současnosti je věž významným turistickým cílem, na nějž jsou Pařížené hrdí a který ročně navštíví asi 7 miliónů lidí z celého světa.
Věž má tři plošiny, první je ve výšce 57 metrů, druhá ve výšce 115 metrů a třetí ve výšce 276 metrů. Třemi nohami věže jezdí lanovky do prvního a druhého patra, ve čtvrté noze jsou schodiště pro pěší. Maximální oscilace vrcholu i při velmi silném větru je 12 centimetrů, výška může vlivem teplot (tepelná roztažnost) kolísat až o 18 centimetrů. Při optimální viditelnosti lze z vrcholu dohlédnout až do vzdálenosti 67 kilometrů.
Plavba po Seině
Večer jsem se zúčastnila vyhlídkové plavby po řece. Loď vyplula z přístaviště Bateaux Mouches u náměstí Pont de l'Alma proti proudu k ostrovu Le Cité. Mohla jsem tak z hladiny řeky vidět stavby, které jsou na nábřežích řeky a také pozorovat lidi, kteří na nábřežích trávili svůj volný čas. Po obeplutí katedrály Notre Dame se loď otočila a zamířila po proudu řeky k Eiffelově věži. I to byl nevšední pohled - vidět Eiffelovku z hladiny.
V pozdním večeru se se mnou Eiffelova věž rozloučila rozsvícením světel po celém obvodu své konstrukce. Byl to krásný výlet, kerý stojí za zopakování.
19. - 21. 7. 2019, Francie - Paříž