Nakouknutí pod Pokličku
V jednom krásném dovolenkovém dni plném slunce jsem si udělala výlet do nádherné přírody na Kokořínsku. Zajela jsem do přírodní rezervace Kokořínský důl, kde jsem po dřevěných schodech vystoupala až nahoru na skalní útvar Pokličky, kde jsem pořídila krásné snímky.
Pokličky v ústí rokle Močidla patří k nejznámnějším skalním útvarům Kokořínska. V době druhohor se zdejší území nacházelo pod hladinou moře. Na jeho dně se uzazoval písek, na plážích se hromadil štěrk, tvořený drobnými oblázky. Usazené sedimenty byly tíhou nadloží zpevněny na pískovce (z pískových zrn) a slepence (z větších valounků a oblázků). Později ve třetihorách byly místy prostoupeny železitým tmelem. V důsledku odlišného obsahu tmelu mají jednotlivé části skalního bloku různou odolnost vůči zvětrávání a erozi. V tomto případě je nejodolnější vrstvou železitý slepenec na jeho vrhcholu.
Pokračovala jsem dál po hřebenu a našla další skalní útvary - Obří hlavu a Žábu, Faraona a také jsem objevila rokli Apatyka, která byla pojmenovaná podle léčivých bylin, které se tu hojně sbíraly.
Výskyt rostlin v rokli Apatyka, typických spíše pro horské či podhorské oblasti je zapříčiněn velkou teplotní inverzí v rokli. Na jaře se prohřívá jen horní vrstva vzduchu, proto tu zůstává ležet dlouho sníh, a v létě do ní stéká studený vzduch a teplý stoupá vzhůru. Tím je způsobena vegetační inverze (zvrat vegetačních pásem) - chladnomilné druhy, typické pro vyšší nadmořské lvýšky, rostou hluboko v rokli v nízké nadmořské výšce a naopak teplomilné druhy z nízkých nadmořských výšek rostou vysoko nad roklí. Díky tomuto chladnějšímu a vlhčímu klimatu se zde vyskytuje velké množství mechorostů a kapradin.
18. 6. 2019, Mšeno