Jarní návštěva Karlových Varů
Začátkem května jsou Vary prý nejkrásnější a tak jsem naplánovala dokončení loňské procházky lázeňskou promenádou.
Začala jsem u Vřídelní kolonády koupí tradičního lázeňského oplatku a samozřejmně také ochutnávkou pramene Vřídlo, což je oficiální název pro největší pramen termální vody v Karlových Varech, který je s teplotou 73 °C zároveň nejteplejším termálním pramenem Čech.
Z historie: Původně stávaly nad vývěrem Vřídla pouze lehké přístřešky a pavilónky, které mohly být po opakujících se výbuších a překvapivých průvalech termy snadno obnovitelné. Později byl v sousedství postaven velký barokní Vřídelní sál, který byl odrazem uplatňování léčebných zásad Davida Bechera, jež zdůrazňovaly pití vody přímo u pramene. První jednotné architektonické řešení prostoru kolem vývěru Vřídla přišlo v roce 1826, kdy byla vystavěna první empírová Vřídelní kolonáda. Následovala stavba nové litinové Vřídelní kolonády, která byla po 60 letech z důvodu koroze rozebrána a nahrazena dřevěným provizoriem. Až v roce 1975 byla nad Vřídlem postavena nová moderní prosklená železobetonová kolonáda ve funkcionalistickém slohu.
Gejzír Vřídla vystřikuje v samostatném pavilonu až do výšky 12 metrů. Kupole ze skleněných hranolů nad vývěrem Vřídla představuje symbol tepajícího srdce lázeňského města. V prostorné promenádní hale kolonády je umístěno dalších pět pramenních váz, označených A, B a C, ve kterých je vřídelní voda ochlazována na 50 a 30 °C pro pitnou kúru.
V době mé návštěvy se ale konaly nějaké opravy a tak byl pramen vyveden do fontány před kolonádou.
Od Vřídla jsem pokračovala proti proudu řeky Teplé, kolem Grandhotelu Pupp k pseudorenesanční patrové lázeňské budově Císařských lázní, vystavěných v letech 1893 – 1895.
Císařské lázně bývaly reprezentativním lázeňským zařízením s nejmodernějším provozem v tehdejší rakousko-uherské monarchii.
Pseudorenesanční patrová budova připomíná svým podkovovitým půdorysem spíše divadelní budovu a interiéry v sobě skrývaly všechny tehdejší nejmodernější vymoženosti a neobvyklý komfort. Součástí budovy byl tzv. Zanderův sál s mechanickým cvičebním nářadím a podzemní chodbou byl připojen objekt Rašelinového pavilonu pro přípravu rašeliny ke koupelím.
Objekt Císařských lázní, od roku 1918 nazývaných Lázně I, byl využíván k balneologickým účelům až do konce 80. let 20. století. Od roku 1994 byla nakonec budova uzavřena a chátrala. V posledních letech prochází lázeňská budova, která byla prohlášena Národní kulturní památkou, postupnou obnovou.
Dále jsem minula kostel sv. Petra a Pavla a pokračovala po Goethově stezce až k historické památce Poštovní dvůr, který původně sloužil k ustájení poštovních koní. Postupně se však z tohoto místa stal oblíbený cíl lázeňských vycházek. Brzy tu tak byla vybudována výletní restaurace a Poštovní Dvůr se stal místem častých sešlostí lázeňské smetánky.
Zde pro mne končí lázeňská promenáda, jak jsem toto místo navnímala při mé první návštěvě Karlových Varů v roce 1996. Vracela jsem se přes Japonskou zahradu, přešla na pravý břeh a kolem sanatoria Richmond vystoupala na pravý svah údolí řeky Teplé. Kolem litinové sochy Karla IV. na vysokém litinovém sloupu v sadech Jeana de Carro jsem došla k vyhlídce, ze které je krásně vidět Vřídelní kolonáda.
Zde mně také zaujala zvláštní stavba korunovaná sochou sedící kočky.
Vypráví se, že po postavení pomníku Karla IV., si nechal baron August von Lützow na terasu zahradního pavilonu postavit na vysoký podstavec sochu sedící kočky. Původně hleděla kočka ke středu města, později však byla otočena opačným směrem. Údajně ji výstřední baron schválně osadil pozadím k městské radnici v údolí, aby zesměšnil radní. Kočka je současně v protipólu s instalovaným pomníkem Karla IV., čímž chtěl baron radnici říci, že je to pro kočku. Do polopusté stráně prý patří kočka, ne císař, navíc ve špatných rozměrech.
Pokračovala jsem stezkou Jeana de Caro, přes Mozartův park. Ten byl založen v roce 1913 na místě zrušeného hřbitova za kostelem sv. Ondřeje a dodnes jsou zde zachovány empírové kamenné náhrobní kameny význačných osobností z 18. a 19. století.
Je odtud krásný pohled na protější svah s rozhlednou Diana. Celé lázeňské údolí rozprostřené kolem řeky Teplé je odtud jako na dlani, kde se nad všemi stavbami blýskají kopule pravoslavného chrámu sv. Petra a Pavla. Myslím, že tento protější břeh prozkoumám zase příště
. Nakonec jsem sestoupila kolem termálního bazénu, který je uzavřen a stále chátrá, dolů k hotelu Thermal.
5. 5. 2019, Karlovy Vary
Hledání Bernadotty
Jako malá holka jsem doma pila kakao z hrníčku, který byl ozdoben motivem fialek. Stejný motiv jsem objevila o několik let později, když jsem si vybírala jídelní porcelánovou sadu coby svatební věno. Motiv fialek byl na porcelánu s reliéfem Bernadotte. (Že je to významný reliéf a že název Bernadotte je pojem, jsem zjistila až později.)
Výroba skla i porcelánu mně vždy fascinovala a tak jsem chtěla navštívit výrobní závod, kde bych mohla osobně vidět, jak skleničky nebo talířky vznikají. A protože mám (asi sentimentální) vztah právě k porcelánu s reliéfem Bernadotte, rozhodla jsem se navštívit porcelánku Concordia v Lesově u Karlových Varů, kde se tehdy vyráběla i moje jídelní, čajová a salátová souprava.
Chtěla jsem si na internetu najít, zda výrobní závod pořádá nějaké exkurze, nebo aspoň kontakt, abych si prohlídku domluvila. Problém ale nastal v tom, že porcelánka Concordia jako taková již neexistuje a informací o jejím vzniku, zániku či převzetí jinou firmou je na netu žalostně málo. Nakonec jsem dohledala, že by snad měla být součásti akciové společnosti Thun 1794 a.s. Tato společnost exkurze do výroby porcelánu pořádá ve svém výrobním závodu v Nové Roli u Karlových Varů.
Nejprve jsem si prošla expozici: Příběh porcelánu, kde jsem mezi vystavenými exponáty našla i mou milovanou Barnadottu. Seznámila jsem se se skladbou hmoty, ze které se porcelán vyrábí, s výrobními fázemi a prohlédla jsem si časový vývoj tvarů, vzorů i motivů patrných z vystavených kusů.
Poté jsem s dalšími účastníky exkurze prošla celým výrobním procesem a mohla osobně vidět jak se porcelán tvoří, vypaluje v peci, jak se na něj nanáší glazura i jeho zdobení lepením, potiskem a malbou. Viděla jsem mnoho tvůrčí činnosti a byl to moc krásný zážitek.
Historie: Vznik porcelánky Concordia Lesov je pro mně dodnes záhadou.
Firma Thun 1794 na svých stránkách uvádí, že Concordia Lesov byla založena roku 1888 Ernstem Máderem.
Wikipedie na stránce k obci Lesov ale uvádí, že v roce 1873 založil Franz Schmidt porcelánku, kterou v roce 1919 převzali jako porcelánku CONCORDIA bratři Lowové.
No, ať už porcelánka vznikla v roce 1873 nebo o 15 let později, její další historie se už ve všech internetových pramenech shoduje. 
V roce 1948 byla porcelánka v Lesově začleněna do nově vzniklého oborového ředitelství Karlovarský porcelán, n. p. a v roce 2009 byla zakoupena společností Thun 1794 a.s. včetně ochranné známky a technologických zařízení.
Průvodce exkurzí mi potvrdil, že rozsáhlý reliéfní soubor Bernadotte je již několik desetiletí vyráběn v bílém provedení a též v barvě slonové kosti právě ve výrobním závodě Concordia v Lesově. Ve výrobním závodě v Nové Roli (kde je též sídlo společnosti Thun) se Bernadotta vyrábí jen v období, kdy je zakázek mnoho a Lesov kapacitou nestíhá.
6. 5. 2019, Nová Role