Víkend v Kutné Hoře
Jeden dubnový prodloužený víkend jsem strávila v Kutné Hoře, významné městské památkové rezervaci, zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Po ubytování se v hotelu přímo na náměstí v centru města, jsem prošla přilehlé malebné uličky a náměstíčka.
Následující den jsem obdivovala Morový sloup, skvost kutnohorského baroka, který zdobí Šultysovu ulici. Vznikal mezi lety 1713 - 1715 jako reakce na morovou epidemii, při níž v roce 1713 zahynulo více než tisíc lidí. Na vrcholu sloupu se nachází socha Panny Marie Immaculaty.
Další zastávkou byl Kamenný dům, jeden z nejcennějších měšťanských domů z 15. století v Čechách s bohatě zdobeným průčelím, který byl postaven na předhusitských základech a v dnešní době patří mezi nejvýznamnější památky pozdně gotické architektury v Evropě. Dům patřil měšťanovi Prokopovi Kroupovi, který byl roku 1499 povýšen do šlechtického stavu. To dokumentují rytíři na štítě.
Obešla jsem pozdně gotickou kamennou kašnu ve tvaru dvanáctibokého hranolu, která sloužila jako rezervoár a zásobovala město pitnou vodou.
Z historie kašny: Ve středověku, z důvodu intenzivní důlní činnosti v Kutné Hoře, došlo k narušení spodních pramenů a město mělo problémy se zajištěním dostatečného množství pitné vody pro své obyvatele. Tento problém byl vyřešen v roce 1495 postavením dvanáctiboké kamenné kašny na dnešním Rejskově náměstí. Původně zastřešená kašna sloužila jako rezervoár vody, do nějž byla pitná voda přiváděna dřevěným potrubím z 2,5 km vzdáleného pramene svatého Vojtěcha u Bylan. Tímto způsobem se pitná voda do města přiváděla až do roku 1890.
Díky těžbě stříbra byla ve středověku Kutná Hora jedním z nejvýznamnějších českých královských měst. Nemohla jsem tak odolat a rozšířila si svou “sbírku návštěv dolů” a prohlédla si Hrádek - české muzeum stříbra a středověký důl.
České muzeum stříbra je pokračovatelem Archeologického sboru Vocel, založeného v roce 1877. Dnes patří muzeum mezi nejstarší a, se svými cca 185 000 sbírkovými předměty, také mezi nejbohatší muzea v České republice. Disponuje velkým archeologickým a numismatickým fondem, za zmínku ale stojí i fond výtvarný a geologický. Exponáty speciálního fondu báňské techniky patří k nejstarším v Evropě.
Po shlédnutí žentouru, seznámení se s prací středověkých horníků a vyfasováním ochranného oděvu a přilby, jsem přešla ke vstupu do šachty kde následoval sestup a prohlídka úzkých štol.
Důlní žentour neboli trejv byl středověký dřevěný těžní stroj, který se stavěl u hlavních těžních šachet a sloužil k dopravě těžkých nákladů z velkých hloubek. Žentour byl uváděn do phybu šesti páry koní. Lano se navíjelo vodorovně na vertikální buben a otvorem ve střeše pokračovalo do těžní věže, kde přes kladku spadalo dolů do šachty. Trejvem bylo možno najednou vytáhnout náklad až 1000 kg z hloubky asi 200 metrů. Na povrch se dopravovala nejen ruda a hlušina, ale také voda.
Ruční vrátek - hašpl se užíval k vytahování materiálu u méně hlubokých šachet, nebo k přemisťování materiálu z patra na patro. Lano se navíjelo na vodorovný válec a koše pojaly až 70 kg nákladu. Hašpl obsluhovali dva havíři - hašplíři.
Jedinými dobývacími nástroji, kterými středověcí havíři zdolávali horninu a sekali rudu, byly želízko, mlátek, železné klíny, špičák, lopata a různé sochory k páčení. Tam, kde byla skála příliš tvrdá, používali metodu sázení ohněm.
Narubaná hornina se dopravovala v dřevěných necičkách, překládala se do okovů, proutěných košů nebo kožených měchů a vytahovala se pomocí vrátků a trejvů na
povrch. Měchy také sloužily k čerpání vody z dolů.
Havíři sestupovali do dolů po různých typech žebříků. Mohla to být prkna s vyřezanými otvory pro nohy, klády s vysekanými schůdky nebo obyčejné příčlové žebříky. Do hlubších šachet byli havíři spouštěni hašply. Pokud to úklon šachet dovoloval, sjížděli dolů na kožených zástěrách.
Po výstupu na povrch následovala prohlídka mincovního díla, které se již od 14. století skládalo z těchto tří hlavních pracovních etap:
- dílo přípravné zahrnovalo
- přepalování surového stříbra
- příprava mincovní slitiny
- lití eánů - dílo mincířské zahrnovalo
- úpravu eánů na mincovní plát
- stříhání plátů na mincovní střížky, kvečování a klopování
- bělení mincovních střížků - dílo pregéřské
- tj. samotná ražba reliéfů mince
Po prohlídce “stříbrného” dolu jsem zamířila do Chrámu sv. Barbory, klenotu pozdní gotiky a jedné ze čtyř staveb katedrálního typu v Čechách. Nádhera této stavby dodnes svědčí o slávě a bohatství stříbrné Kutné Hory i o hluboké zbožnosti svých tvůrců. Chrám je zasvěcen panně Barboře, raně křesťanské mučednici, která je vzývána jako pomocnice v nouzi, přímluvkyně za dobrou smrt a patronka všech, kdo mají nebezpečné povolání, zejména horníků. Právě horníci se nejvíce zasloužili o rozkvět středověkého města i stavbu katedrály, kterou věnovali své svaté ochránkyni.
Z historie chrámu: Počátky stavby, které sahají do druhé poloviny 14. století, jsou spojeny s věhlasnou parléřovskou hutí. Na její činnost navázala svou prací řada dalších geniálních umělců a stavitelů, mimo jiné i slavný Benedikt Ried. Ten je autorem tzv. empory (vnitřní galerie v patře katedrály), koncepce nezaměnitelných stanových střech a pochopitelně krouženého zaklenutí hlavního prostoru chrámu. V polovině 16. století, když v kutnohorských dolech došlo stříbro, musela být stavba provizorně ukončena. Následující staletí přinesla vlnu rekonstrukcí a výměn inventáře zejména v barokním duchu. Současná podoba chrámu je z přelomu 19. a 20. století, kdy proběhla rozsáhlá regotizace a celková obnova chrámu.
Chrám svaté Barbory je pestrou galerií zejména vzácných gotických fresek a kamenického umění, svou stopu zde však zanechaly všechny generace. Hlavní lodi vévodí renesanční kazatelna s barokním obložením. Učení a zbožní jezuité chrám vybavili množstvím barokních oltářů, soch a maleb. Štědří donátoři novogotické obnovy nechali začátkem 20. století vyzdobit velkou část oken vitrážemi, na nichž malíř František Urban ztvárnil řadu čistě křesťanských motivů, ale i významné události své současnosti. Na tuto tradici navázal v roce 2014 zatím poslední výtvarný počin: vitráž s motivem svaté Anežky Přemyslovny, která ozdobila poslední čiré okno v jižní lodi chrámu.
Součástí vstupenky pro vstup do chrámu sv. Barbory byl i vstup do Kaple Božího těla, umístěné v těsné blízkosti chrámu.
Kaple je s chrámem úzce spojena už od počátku své historie. Byla založena jako tzv. karner, dvoupodlažní hřbitovní kaple s kostnicí, pravděpodobně ještě před zahájením stavby sousedního chrámu. Spodní prostor sloužil k pietnímu ukládání kostí, horní podlaží mělo být využíváno jako kaple pro bohoslužby za zemřelé. Není ovšem jisté, zda bylo horní patro této stavby vůbec dokončeno, s postupující výstavbou chrámu sv. Barbory zřejmě ztratilo svůj význam.
Nakonec jsem prošla terasou před jezuitskou kolejí, která byla v letech 1703 - 1716 vyzdobena barokními plastikami z dílny sochaře Františka Bauguta, příslušníka jezuitského řádu, který je též autorem morového sloupu. Vložil do kamene svou představu dvanácti jezuitských světců, mezi nimi Ignáce z Loyoly, Františka Xaverského a českého patrona sv. Václava. Byl tak zrealizován záměr jezuitských stavitelů naznačit v Kutné Hoře „královskou cestu“ od chrámu sv. Barbory k Vlašskému dvoru podobnou té, která v Praze spojuje Klementinum s Pražským hradem.
Z terasy se mi naskytly úchvatné pohledy do krajiny i na část města s kostelem sv. Jakuba.
Další den mě čekala návštěva Kostnice a chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci. Bohužel byl chrám (z důvodu konání jarmarku v jeho těsné blízkosti) uzavřen a tak zbyla jen návštěva Kostnice.
Římskokatolický hřbitovní kostel Všech svatých s kostnicí je spolu s katedrálním chrámem Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele – součástí bývalého cisterciáckého opatství v Sedlci, založeného již v roce 1142. Hřbitovní kostel je dvoupodlažní stavba karnerového typu ze 14. století. Na sedleckém hřbitově byla v roce 1278 podle pověsti rozprášena HLÍNA, kterou přivezli mniši z Jeruzaléma, a hřbitov se tak stal nejstarším "Svatým polem" ve střední Evropě a vyhledávaným pohřebištěm. Po morové ráně roku 1318 bylo v Sedlci pochováno přes 30 tisíc zesnulých, dalších 10 tisíc mrtvých pojal hřbitov během husitských válek. Podle dochovaných pramenů sedlecký hřbitov zabíral plochu 35 tisíc m2. Na konci 15. století došlo ke zrušení většiny hrobů. EXHUMOVANÉ KOSTERNÍ OSTATKY cca 40.000 zemřelých byly uloženy do spodní kaple kostela, kde je dle pověsti poloslepý sedlecký mnich v roce 1511 seskládal do velkých pyramid.
18. - 20. 4. 2019, Kutná Hora, Sedlec