Dovolená v Egyptě
Po hodně dlouhé době jsem v březnu letěla s rodiči a Kájou na "povalovací" dovolenou do Egypta. Bylo ještě docela chladno, ale opalovat i koupat v moři se již dalo. Ubytování bylo otřesné a strava jednotvárná dle vzoru: každý den totéž. Ale celodenní výlet do Luxoru, pod vedením dvou místních česky hovořících průvodců, vyvážil všechna negativa, takže jsem byla nakonec s dovolenou vcelku spokojená.
2. - 9. 3. 2019, Egypt - Hurghada, Red Sea Taj Mahal Resort & Aqua Park
Velká recenze hotelu
Říká se, že jeden obrázek vydá za tisíce slov. A protože ubytování v hotelu Red Sea Taj Mahal nedaleko egyptské Hurghady bylo to nejhorší, co jsem doposud zažila, zpracovala jsem si do svých vzpomínek i krátký filmek, který ukazuje trochu jiný pohled na místo, kde jsem trávila svou dovolenou.
březen 2019
Celodenní výlet do Luxoru - díl první
Na autobusový výlet do Luxoru jsem se vydala s Kájou a průvodce nám dělali 2 sQelí Egypťané, kteří hovořili plynule česky. Po asi čtyřhodinové cestě autobusem, na které jsme mohli vidět egyptské “umění” řízení motorových vozidel a dosyta si užili “kvalitu” místních silnic, jsme jako první místo v Luxoru navštívili chrámový komplex Karnak.
Karnak (starověký Veset či řecky Théby) je největší egyptský chrámový komplex na severním okraji města Luxor na středním toku Nilu. Na jeho výstavbě se podílela většina významných panovníků své doby. Právě svou rozlehlostí ale především i délkou výstavby (stavěl se 2 tisíce let) se Karnak výrazně odlišuje od jiných chrámových komplexů Egypta.
Chrámový komplex Karnak tvořily 3 navzájem kultovně i stavebně propojené chrámy zasvěcené bohům Amona, Muty a Chonsua.
Amon (zpravidla překládáno jako „Skrytý“) je významný staroegyptský bůh jehož podstata byla podle starověkých Egypťanů tajemná, neproniknutelná a nepřístupná nejen lidem, ale i ostatním bohům.
Mut (v překladu z egyptštiny „Matka“) je staroegyptská bohyně, která tvořila božskou triádu s bohy Amonem a Chonsuem.
Chonsu (v překladu „Poutník“) je synem vesetských bohů Amona a Mut
My jsme navštívili hlavní chrám v Karnaku, zasvěcený Amonovi, který se stal v období 18. dynastie nejdůležitějším egyptským bohem. Jeho kult splynul s kultem slunečního boha Re a byl uctíván jako Amon-Re. Jeho posvátným zvířetem byl beran, zpodobňovaný většinou jako beraní sfinga. Přístupovou cestu střeží právě sochy beranů, obdobné sochy lemovaly také alej dlouhou 3 km mezi Karnackým a Luxorským chrámem.
Hlavní karnacký chrám je zajímavý především velkou sloupovou síní – Hypostylovou síní. Zdobí ji 134 mohutných sloupů v šestnácti řadách vysokých 10 - 21 m a mají průměr 3 m. Hlavice sloupů byly vytesány do podoby lotosu nebo papyru.
Div dalšího nádvoří je obelisk královny Hatšepsut. Původně zde stály dva, ale jeden spadnul, rozlomil se na tři kusy a v současnosti je jeho hrot k vidění o kus dál u posvátného jezírka.
Druhou zastávkou v Luxoru byl obchod/dílna, kde jsme mohli vidět ukázku jak se kdysi pravděpodobně papyrus vyráběl.
Papyrus je psací materiál, sloužící k zápisu textů. Pro svou kvalitu, lehkost a skladnost brzy vytlačil ostatní psací materiály (hliněné, dřevěné, voskované destičky apod.) ikdyž je nikdy zcela nenahradil. Základní surovinou pro výrobu byla stébla šáchoru papírodárného, který rostl a byl těžen ve starověkém Egyptě. Zde také se soustředila výroba papyru, odkud se pak vyvážel do celého středomoří.
Slovo papyrus pochází z koptštiny (pozdní fáze vývoje staroegyptštiny), v níž slovo papuro znamená „patřící králi“. Název prozrazuje, že v ptolemaiovské době byla výroba královským monopolem.
Výroba papyru: Typicky trojhranná stébla šáchoru se zbavila svrchní zelené vrstvy. Tím se obnažila bílá dřeň, která vyplňuje stonek. Ta se následně podélně rozřezala na (cca 1-2 mm) tenké plátky. Proužky se namáčely na delší dobu do vody, aby změkly – samotná dřeň šáchoru je křehká a snadno se láme. Ve vodě se dřeň máčela cca 6 dní pro výrobu světlého a 12 dnů, měl-li být výsledkem tmavě hnědý papyrus. Poté se proužky válečkem slisovaly, aby byly ploché, a následně rovnaly těsně vedle sebe nebo s malým překryvem na rovný podklad. Na ně se napříč kladla další vrstva. Vrstev mohlo být několik, podle toho, jak měl být list papyru silný. Obvykle ale byly dvě. Výsledné příčně přeložené plátky byly vloženy na několik dnů pod mechanický lis, kde se zároveň několik dní sušily. Dlouhodobé stlačení způsobilo, že jednotlivé vrstvy plátků k sobě přilnuly natolik, že po vytažení z lisu držely vcelku, i když byl papyrus namáhán nebo překládán.
Způsob psaní: Na papyrus se psalo násadkami ze seříznutého rákosu. Inkoust se vyráběl ze směsi sazí, vody a arabské gumy. Pokud se psalo na svitky, psalo se obvykle jen na jednu stranu, druhá, vnější strana, zůstávala čistá. Psalo se pravidelně v sloupcích po řádcích, což byl nejlepší způsob pro psaní a čtení v případě svitků.
Celodenní výlet do Luxoru - díl druhý
Třetí akcí našeho výletu byla plavba po Nilu. Nil a především jeho pravidelné záplavové cykly přinášející úrodné nánosy daly vzniknout staroegyptské civilizaci. Starověcí Egypťané, byť byli na Nilu existenčně závislí, neměli pro něj žádný specifický název a říkali mu iteru, což znamená řeka.
Z hladiny řeky jsme mohli zahlédnout chrámový komplex Luxor v centru města a lodě nás po nedlouhlé plavbě odvezly na západní břeh Nilu, kde jsme měli krátkou zastávku na oběd a pak dále pokračovali autobusem do Údolí králů.
Údolí králů sloužilo v dobách starověkého Egypta jako pohřebiště faraonů a mocných šlechticů. Údolí je rozděleno na dvě části – západní se nazývá Západní údolí nebo také Údolí opic a obsahuje čtyři hrobky, z nichž dvě jsou královské a patří faraonům Amenhotepovi II. a Ajemu. Ve Východním údolí se nachází zbylých 61 hrobek, přičemž poslední dvě byly objeveny v roce 2008.
Navštívili jsme východní část, kde jsme viděli model celého údolí s umístěním všech hrobek a cest k nim. Podle tohoto modelu jsme si mohli udělat konkrétní představu jak je údolí rozsáhlé a jak jsou jednotlivé hrobky od sebe vzdálené či naopak kolikrát umístěny i nad sebou.
Veřejnosti je zpřístupněno jen pár hrobek zdarma, několik málo za poplatek, ale převážná část je pro veřejnost uzavřena. Královské hrobky jsou vyzdobeny výjevy z egyptské mytologie. Skoro všechny hrobky byly vykradeny již ve starověku, avšak i v současnosti dávají jasnou představu o bohatství a moci tehdejších vládců.
Hrobka se obvykle skládala z dlouhé klesající chodby, která procházela skrz jednu nebo více předsíní, a ústila v pohřební komoře.
Celodenní výlet do Luxoru - díl třetí
Pátá zastávka byla v dílně a prodejně alabastrových sošek. Mohli jsme zde vidět, jak se alabastr zpracovává a koupit suvenýry z tohoto vzácného a křehkého sádrovce.
Předposlední zastávkou byl zádušní chrám královny Hatšepsut. Jde o nejimpozantnější stavbu západních Théb, který je též nazývaný jako Džeser-Džeseru neboli „Nejposvátnější z posvátných“. Terasovitý chrám byl navržen architektem Senenmutem. Výrazně poničená stavba byla objevena v roce 1891. Od té doby na ní pracovala řada archeologů a restaurátorů, kteří ji navrátili vzhled, který měla v dřívějších dobách. Chrám se skládá ze třech uměle vytvořených plošin, které spojuje obrovské schodiště vedoucí až k nejsvětější svatyni, která byla vytesána do skály.
Hatšepsut byla královna ve starověkému Egyptu. V titulatuře a na vyobrazeních tato panovnice vždy vystupovala jako muž – faraon. Byla dcerou Thutmose I. a protože sňatky mezi blízkými příbuznými v královské rodině nebyly tehdy ničím neobvyklým, záhy se stala chotí svého nevlastního bratra Thutmose II, kterému porodila jen dceru Neferu-Ré, nikoliv tedy mužského dědice. Když Thutmose II. předčasně zemřel, měl egyptský trůn připadnout jeho synovi Thutmosi III., kterého panovník měl s vedlejší ženou Eset ze svého harému. Korunní princ a následník byl však ještě příliš mladý a nepřipravený na to, aby mohl vládnout. Panování se, jako regentka, ujala Hatšepsut a po šesti letech vlády si přisvojila titul faraona s formálním spoluvládcem Thutmose III. Svoji funkci zdůrazňovala mužským oblečením včetně připínáním nepravého vousu při ceremoniálních akcích. Její vládu podporovali kněží Amonova kultu, úředníci a zřejmě i obecný lid. Byla dobře vzdělaná a zkušená ve správních strukturách říše.
Poslední zasávkou byly Memnonovy kolosy.
Uprostřed obdělávaných polí se tyčí dva obří kamenné kolosy. Stojí nad západním břehem Nilu, proti Karnaku a Luxoru. Za jejich zády se rozkládá skalnaté úbočí, v němž byly po staletí budovány slavné skalní hrobky thébského pohřebiště. Kolosální dvojčata zpodobňují jednu a touž osobu - Amenhotepa III., sedícího na trůně v typické pozici s rukama na kolenou. Na královském trůně ve tvaru krychle jsou vyryta faraonova jména a tituly.
Rozměry kolosů jsou opravdu působivé. Tyčí se do výšky 16,6 metru, stojí na podstavci vysokém 2,3 metru. Chodidla soch jsou dlouhá přes 3 metry. Původně byly sochy ještě vyšší - i s královskou korunou, která se nedochovala, měřily 21 metrů. Dnes tedy i s podstavcem sahají do výšky necelých 19 metrů. Váha kolosů je odhadována na 720 tun.
Na sochách se však výrazně podepsal zub času. Jižní socha, „král králů“, která byla kdysi uctívána, se dochovala lépe a má vcelku jednotný vzhled. Na severní soše jsou patrné neodborné snahy o restaurování. Část těla nad pasem se skládá z několika stupňů zhotovených z materiálu zcela odlišného od toho, který byl použit na horní část.
4. 3. 2019, Egypt - Luxor