Místa mého dětství
Vyrůstala jsem spolu s bráškou a rodiči v panelákovém bytě na sedmičce v Karviné. Z oken v prvním patře jsem viděla na školu a hned vedle byl obchod s potravinami. Za domem byla 2 velká pískoviště, lavičky a mnoho sušáků na prádlo, které jsme využívali jako branky, když jsme si kopali s míčem. Často jsem totiž bývala venku před domem, kde jsem si hrála s bráchou a kamarády. Pamatuji si, že jsme si v pískovišti vytvářeli cestičky a pak po nich cvrnkali kuličky. Také jsme se hodně naběhali při schovávané a asfaltový plácek před domem byl místem, kde jsem se učila jezdit na skateboardu. Na nedalekém hřišti jsem "pinkala" tenis a s klukama hrála hokej.
K babičce a dědečkovi z Karviné to bylo kousek. Když jsem byla ještě malá a rodiče jeli na podnikovou rekreaci, bývali jsme s bráchou právě tam. Pamatuji si na úžasné kakao, které nám dědeček každé ráno připravoval ke snídani.
Často jsme jezdili i ke druhé babičce a dědečkovi do Louk. Tohle místo bylo ale podstatně dál a tak jsme tam trávili hlavně čas o prázdninách. V Loukách byla hodně velká zahrada, za ní pole a pak lesík, kde rostly olše. Na zahradě jsem se učila jezdit zprvu na koloběžce, pak na kole a když jsem chodila na střední, bylo to i místo, kde jsem zkoušela ujet první metry na motorce a později i autem.
Do Horní Lomné na Přelač jsme jezdívali v zimě lyžovat, v létě pak na brigády. Lyžařský areál Přelač vzniknul v "akci Z", kdy se potkalo několik nadšených chlapů z dolu ČSA, kteří se svými rodinami vybudovali rekreační místo. Postupem času zde byly postaveny 3 vleky typu TatraPoma a k tomu vzniklo i zázemí. První stavbou byla Klubovna, Pokladna a Toalety. Později přibyla Ohřívárna s bufetem. Nahoře na kopci byla ještě jedna stavba, které se říkalo Patria. V dobách mého dětství, kdy bylo na horách ještě hodně sněhu, jsme sem jezdívali každý víkend a také jsem zde trávila nejedny zimní prázdniny na lyžařském soustředění.
S rodiči jsme také často jezdívali na kanál. Je to uměle zbudovaný přívodní koridor vody do Žermanické přehrady. Jde o vybetonované koryto, které odvádí část vody z řeky Morávky do Lučiny a tím posiluje přítok vody do přehrady. Na trase kanálu je několik vysokých betonových splavů pod nimž jsou jezy. Jsou to vlastně takové obří vany, ve kterých se dá v letních měsících příjemně koupat.
Z dětství si také pamatuji na Vysoké Tatry kam jsme hodně jezdili do Starého Smokovce do Zotavovny Budovatel. V zimě jsme lyžovali na Hrebienku, v létě jsme podnikali vysokohorské tůry a na podzim jsme chodili na houby. V Tatrách jsem byla několikrát nejen s rodiči, ale také s prarodiči.
A díky rodičům jsem se už jako malé dítě mohla seznámit s mořem. Nejprve jsem byla v Bulharsku, kam jsme na dovolenou létali do Varny a pak dál pokračovali autobusem do Durankulaku. 
Byl to docela velký přímořský areál plný dřevěných chatek, ve kterých jsme bývali ubytovaní. Na jídlo jsme chodili do budovy u pláže, kde byla jídelna a společenský prostor. Koupání bylo pro malé děti hodně bezpečné, neboť pláže byly písčité a svažovaly se velmi pozvolna do moře.
Když jsme s bráchou byli starší, začali s námi rodiče jezdit do Jugoslávie. Zprvu jsme jezdili autem a bydleli v karavanu, který jsme si vozili s sebou. Později jsme využili nabídky cestovní kanceláře, která nás k moři odvezla autobusem a ubytování jsme měli ve stanech nebo v soukromí.
Sice nemohu říct, že bych u moře přímo vyrůstala, ale vážím si toho, že jsem mohla už jako dítě poznávat nová místa a zažívat mnohá dobrodružství.
text a video vytvořeno v lednu 2020