Babička a Dědeček z Louk
Tatínek mé mámy se jmenoval Karel Orszulik. Maminka mé mámy se jmenovala Emilie, rozená Wilczková. A protože bydleli v Karviné 9 - Loukách, říkali jsme jim Babička a Dědeček z Louk...
Dědeček z Louk se narodil a skoro celý život žil v domě, který si i já pamatuji. Byla to polovina dvojdomu v části Karviná - Louky, které se říkalo “ve stovkách”. Dům patřil jeho rodičům (tedy mé prababičce Anastázii a pradědečkovi Karolovi).
Dědeček Karel se narodil 21. 12. 1919 a měl o 3 roky staršího bratra Aloise, se kterým společně v Loukách vyrůstali. Bratr ale po válce zůstal v Anglii, kde založil rodinu a díky vzdálenosti i politickému režimu se pak už moc nevídali.
Babička z Louk se narodila 30. 3. 1924 do rodiny Jana Wilczka a Jany Wilczkové, kteří bydleli v Loukách na Podjedlí. Babička Emilie vyrůstala v docela velkém domě svých rodičů se sestrou Valerií a bratrem Brunem.
Babička měla jen základní vzdělání, ale za války pracovala jako děvče pro všechno v jedné židovské rodině ve Fryštátě, kde se naučila hodně dobře šít a vařit.
V září 1945 se babička s dědečkem vzali a v roce 1948 se jim narodila dcera Olga a o 6 let později syn Česlav. 
Dědeček pracoval celý život na šachtě v Karviné. Zprvu na dole Mír, později na dole ČSA. Převážnou část svého pracovního života působil jako dispečer. Babička se starala o domácnost a hospodářství.
Dědečka si pamatuji jako klidného a pohodového člověka, který byl hodně manuálně zručný a kolem domu a zahrady uměl udělat snad všechno. Hodně času trávil v garáži, kde měl pracovní ponk se svěrákem a nářadím. Vybavuji si, jak opravoval omítku na domě, klepal a ostřil kosu, kterou pak sekal trávu na zahradě. Také se hodně procházel po zahradě a kochal se úrodou. Když jsme s bráchou byli o prázdninách v Loukách, chodíval s námi do Olšiny, což byl Loucký les vzadu za zahradou a také na druhou stranu, tedy přes cestu až k Olze. Olza je hraniční řeka s Polskem, kde jsme se jako malé děti koupávali.
Babičku si vybavuji jako vlídnou a laskavou ženu, která s přehledem zvládala starost o domácnost i zvířata. Pamatuji si, že se v Loukách chovali králíci, husy a slepice. Dřív mívali babička s dědečkem i ovce a prase, ale to vím jen z fotek a vyprávění. Babička také hodně pracovala na zahradě, kde pěstovala česnek, bylinky, jahody, brambory a mnoho další zeleniny a ovoce, které také zavařovala. Nejvíc si babičku vybavuji při vaření a často vzpomínám jak sQelé až luxusní uměla bramboráky, kterým se říkalo stryki.
Oba byli hodní, svým dětem a později i čtyřem vnoučatům věnovali lásku a péči.
V roce 1982 došlo vlivem poddolování k výkupu domu šachtou a tak se děda s babičkou přestěhovali do panelákového bytu v Karviné 8. Tam ale nebyli nijak zvlášť šťastní a proto si v r. 1989 koupili dům v “nových Loukách” kde si mohli opět užívat na zahradě.
Tohle nové prostředí si ale bohužel babička neužívala dlouho, neboť v roce 1995 podlehla rakovině. Dědeček se dožil narození pravnuka Káji, ale v roce 2003 odešel za babičkou. Pohřbení jsou oba na hřbitově v Loukách.
Vzpomínka: S bráchou jsme proběhli celou zahradou až na konec, kde jsme přelezli branku, která bývala zamčená. Dědeček nás následoval svým klidným krokem a branku si samozřejmně odemknul klíčem, který býval pověšený na větvičce vzrostlého stromu. Následovalo pole a pak jsme došli k mlýnce, což byl potůček, který napájel rybníky v Olšině. Mezi rybníky byly hráze a vybavuji si, že na začátku jedné rostl mohutný strom. S dědou i bratrem jsme se chytili za ruce a bylo obtížné jej obejmout. U země měl strom různě zkroucené kořeny a některé tvořily na jeho kmeni boule a prolákliny, které jsme používali jako sedátka. Prostě jsme si sedli na kmen stromu, abychom nemuseli sedět na zemi a kochali se pohledem na rybník. Při tom jsme si s dědečkem povídali o lese a všem co nás obklopovalo.
text a video vytvořeno v prosinci 2019