Rodokmen
Jmenuji se Jana Schmiedová, ale narodila jsem se do rodiny Gebauerů. Můj táta Pavel a jeho bratr Miloš začali pátrat po předcích rodiny Gebauerů a našli svého pra-pra-pradědečka Georga, který se narodil v roce 1765. Po smrti Miloše jsem s rodokmenem taťkovi pomáhala a díky internetu jsme společně vypátrali další 3 předky. Dostali jsme se docela hluboko do historie a v mém rodokmenu tak mám nad sebou 9 předků a nejstarší námi nalezený Joseph Carolus Gebauer se narodil někdy kolem roku 1650, nebo dříve (známe jen rok úmrtí).
Přehledný strom celé rodiny Gebauerů se všemi předky a jejich sourozenci je příliš rozsáhlý a na data náročný, takže umístit ho na tyto stránky nelze. Ale připravuji redukovanou verzi, kterou se mi sem snad podaří vložit.
Prozatím zde uvádím stromovou strukturu nejbližších osob, které se v mém dětství vyskytovaly. Rodokmen je také opatřen dříve zhotovenými fotografiemi, takže děti mají ještě dětské obličeje a rodiče i prarodiče jsou mladí. 
V jednotlivých položkách menu vlevo je pár slov o lidech z mého dětství a také jsou připojeny krátké filmKy, které prezentují tyto osoby. FilmKy ale neobsahují celý život daných lidí. Zachycují jen období mého dětství, tedy do roku cca 1995. Později vzniklé fotky a videa mých nejbližších budou součástí připravované záložky Manželství - prostě tak, jak plynul čas.
7. 12. 2019, Praha
Dát dohromady vzpomínkový web z dětství nebylo vůbec jednoduché
Měla jsem neurčitou představu, co vše to bude obnášet. Bylo mi jasné, že nejprve musím dát dohromady všechny fotky. Pak je budu muset naskenovat. Také budu muset vyřešit DVD na kterých jsou stáhnuté filmy, které taťka točil na osmičkovou kameru. A teprve pak budu moci konečně přistoupit k tvorbě filmKů.
Jenže když jsem se konečně dala do práce, zjistila jsem, že to vůbec nebude tak jednoduché a už vůbec ne dost rychlé.
Krok 1: fotky
Navštívila jsem rodiče a 2 dny jsme se prokousávali fotografiemi. Naši vzpomínali, kde a kdy byly jednotlivé snímky pořízeny a já vše poznamenávala na rubovou stranu fotek.
Pak jsem je doma celý den třídila dle jednotlivých roků a řadila i podle měsíců. Fotky, ke kterým nebyla žádná informace o datu vzniku jsem pak dotřídila tak, že jsem porovnávala obličeje. S některými snímky mi pomohly sestřenice Lenka a teta Jana.
Následovalo velké přemýšlení, jak fotky utřídit tak, aby ve filmcích fotky něco vypovídaly a nebyly jen tak halabala na přeskáčku. Na tvorbu filmKů dle jednotlivých událostí bylo fotek málo. Na to, aby byl filmEK utvořen jako časová řada jich zase bylo mnoho (fotky zahrnují období od roku +/- 1965 až do roku 1995). Nakonec jsem se rozhodla, že každá nejbližší osoba z mého dětství bude mít vlastní filmEK. Pak už stačilo fotografie jen roztřídit podle osob a poskládat jednu za druhou dle času.
Krok 2: skenování
Jeden den zabralo hledání vhodné aplikace pro skenování, následnovala kontrola velikosti naskenovaných souborů, jejich otestování v programu pro tvorbu filmKů a nakonec i kontrola výsledného zobrazení na velké TV obrazovce z hlediska zozlišení.
Konečně jsem mohla přistoupit k vlastní digitalizaci fotek. Po prvních snímcích, při kterých jsem musela dořešit jak nejlépe skenovat, abych eliminovala odlesky, následovalo třídenní skenování doplněné otočením a ořezem snímků. Následně se skeny musely přesunout z aplikace do zařízení, aby se pak mohly vyexportovat do počítače. Třešničkou na dortu pak byl popis jednotlivých souborů informacemi z rubových stran fotek.
Výsledkem bylo cca 1400 souborů, které nesly název dle času a místa vzniku + kdo je na záběru zachycen.
Krok 3: pohyblivé záběry
Video, resp. filmy točil taťka tehdy na osmičkovou kameru, ze které je následně přetáčel na kazety VHS. Vzhledem k faktu, že promítací kamera osmičkových filmů nedisponovala žádným elektronickým výstupem, mohl tak jen osmičkový film promítat na bílé plátno a odtud ho nasnímat VHS kamerou. Tím došlo ke značnému zhoršení obrazu. Postupem času se VHS záběry digitalizovaly na disky DVD.
Díky této taťkové práci jsem já nyní už musela “jen” vyřešit převod souborů z DVD disků do mého počítače a následně je převést do použitelného formátu. Tím jsem získala cca 8 hodin filmu, který jsem pak musela rozstříhat do souborů dle jednotlivých lidí, místa a času, abych je pak mohla naskládat do filmKu mezi fotografie. Následovalo roztřídění a popis souborů.
Krok 4: tvorba filmKů
Když jsem měla po asi dvou měsících připravené všechny fotografie a videa podle jednotlivých osob a seřazené dle času, mohla jsem konečně přistoupit k vytváření filmKů z mého dětství. Tuhle činnost už mám docela zvládnutou díky skoro stovce filmKům, které jsem v posledních dvou letech vytvořila. Drobným vylepšením zde bylo osvojení si digitální korekce, kdy jsem ze starých fotek pomocí software odstranila největší skvrny a nečistoty.
Co mi to přineslo:
Udělala jsem si ve fotografiích z dětství pořádek, ke kterému jsem se léta odhodlávala. Naučila jsem se skenovat a digitálně vyčistit fotografie a prohloubila si znalosti o velikosti a rozlišení fotografií. Naučila jsem se ripovat filmy z DVD a také jsem si rozšířila vědomosti o formátech a kodecích filmů. Ale hlavně jsem si uvědomila, jaké mám štěstí, že mí rodiče tehdy investovali do fotoaparátu a kamery a že pořídili mnoho snímků a záběrů. Mé poděkování patří taťkovi, že uchoval fotky a hlavně filmy a já tak měla z čeho vybírat.
14. 12. 2019, Praha